Přeloženo do jazyka Pozemšťanů neboli Blátošlapů: robot Raoul číslo 2 se vymkl kontrole.
Zde se dovíme, že je vypravěč Ostřílený Rakeťák, něco jako Batman bez netopířích uší...
Dvojku totiž posedl amok. Problém byl v tom, že Raoul 2 byl nejvýkonnější bojový robot, kterého společnost ROBOTIX kdy vyrobila. Poslední výkřik bojové techniky. Slušně urostlý titanosilikonový tyranosaurus, schopný v nízké gravitaci na svých dvou silných nohách vyvinout větší rychlost než osobní automobil, ovladatelný i na dálku a vybavený všemi typy zbraní, od plazmové pily až po sonický samostříl.
Je-li robot vybaven VŠEMI systémy, má určitě i radar a naváděné střely. Na tento detail později navážu...
Ovšem jeho konstruktér, Avram Zachary, zřejmě nepočítal s takovou banalitou, jako je extrasilná sluneční erupce.
Jako každý geniální inženýr v každé SF, stvořil ten jeden člověk sám celý stroj, nikdo to po něm nekontroloval, a byl to samozřejmě idiot (i když geniální), protože přehlédl něco, s čím by počítal každý kdo by stavěl robota pro použití v extrémních podmínkách.
Kroužím kolem Dvojky kluzákem...
Jak přesně funguje kluzák na planetě bez atmosféry???
Na Dvojku to neudělalo žádný dojem....
Na robota (zvlášť na porouchaného) udělá dojem jen velmi málo věcí ;-))))
...kromě toho, že mi trochu připálil laserem podvozek...
...který jsem měla zasunutý, jako u každého letadla, či jiného pohybovadla vznášejícího se nad povrchem čehokoliv.
Myslím, že se teprve zastřeluje. Řekla bych, že za chvíli už bude mít přesnou mušku.
To snad ne... Robot se zastřeluje? Jak to přesně probíhá? Jako že zaměří cíl, nastaví zbraň na nejnižší úroveň a zkusí, jestli to náhodou nebude stačit? Navíc komandérka prohlásila, že kolem robota krouží. Kolik okruhů by musela udělat, aby ji nejvýkonější zbraň ve sluneční soustavě zničila? Já bych řekl, že asi tak 0.0001...
Nic ve zlým, Casperová. Zkoušel jsem volat Zemi, ale erupce ještě trvá a vysílačka to neprofoukne."
Ke slunci letí světlo osm minut. Merkur je od slunce nějaký kus vzdálený, takže řekněme 7 minut na to, aby signál doletěl od Merkuru k Zemi, 7 minut na cestu zpátky. To je 14 minut. Za tu dobu, být tím robotem, bych ze všeho ve svém okolí nadělal jen spoustu malinkatých škvarků.
A toužebně jsem si přál, aby Casperová byla v pořádku.
Já bych spíš přemýšlel o vhodném epitafu.
Pak se mi podlaha lehounce zachvěla pod nohama. Na kosmických lodích se člověk naučí být citlivý na nejrůznější druhy záchvěvů podlahy. I tento druh chvění jsem už znal. To se k základně blížil svými čtyřmetrovými kroky bojový robot Raoul 2.
Chtěl bych toho robota vidět. Když dokáže otřást kusem planety, musí být asi dost těžký (a to ještě máme na Merkuru gravitační zrychlení o nějaký ten kousek menší než na Zemi). Nechápu k čemu je zbraň o které každý ví z otřesů půdy deset minut předem.
Chtěl jsem využít momentu překvapení.
Tady se uplatní narážka na radar a na rakety. Dovolil bych si pochybovat o jakémkoliv momentu překvapení...
Dvojka musela probrat řadu nejrůznějších variant, jak reagovat na můj útok...
Jistě. Pokud máte mozek jako planeta, trvá vám analýza situace velmi dlouho...
zatímco já jsem už svou variantu znal.
...narozdíl od člověka, kterému je hned všechno jasné.
Dostala jsem zásah, ale stačila jsem seskočit z kluzáku na vršek Raoula...
TO SNAD NE!!!!
Šém ram foraš," řekla Casperová.
Stejně se mi nejvíc líbilo, když J. Werich Golema připojil na pekařskou pec a řekl: "Tak dělej něco pořádnýho, šmejde!"
Jo, ale bylo to o chlup."
Ano, bylo to o chlup. Ještě pár řádek, a při hodnocení bych zakliknul nulu...
Doufám, že se na mě autor neurazí, ale tohle bylo i na mě trochu moc. Pokud šlo jen o okouzlení I@ Golemovským mýtem, mohl to zpracovat lépe a radostněji, než si vymyslet příběh, ve kterém dva lidi bez technického vzdělání a důvěry firmy, pro kterou testují, odletí na planetu se dvěma roboty, kteří se ukáží být neodolní i kvůli něčemu takovému jako je gama záření.
Řekl bych, že tohle je jedna ze starších povídek I@, protože mi nepřipadá možné, aby člověk protřelý SF tak jako on, vyblábolil tolik technických nesmyslů najednou.
Neříkám, že není možné občas plácnout hovadinu v rámci navršení napětí (jako například v Miléniu 1, kde se v závěru Salzman baví s Trevisem (nebo jak se jmenuje) asi tak patnáct minut, přičem radiový signál by na Mars letěl minimálně deset minut) ale tohle je moc. Pokud měla tahle povídka působit jako příklad toho, čeho se má vyvarovat člověk snažící se dát do té fiction alespoň trochu science, tak to beru, ale jinak...
Hodnocení:
2
Dne:
4.2.1997, 1:14