Moto:
"Naučili jsme video myslet."
Reklamní slogan firmy SONY
"To je děs! Už tady tvrdnu druhý týden a ono nic. K čemu to všechno je? Proč mě vyrobili? Kde jsem se to vzalo? Proč se jmenuju, jak se jmenuju? A vůbec, jak se jmenuju? SLV 7001-EE. No, že by mě to nějak povzbudilo...
A přitom těch obvodů! Na buzení, na usnutí, na vylepšení obrazu, na long play i single play, na tracking, na nahrávání prosté i časové a další a další. Mám přijímač infračervených paprsků z dálkového ovládání, a nikdo je ne a ne použít. Do háje, tak proč existuju?
Ležím tady, okolo nějaký solidní mahagonový nábytek, pán je asi milionář, ale ke mně nepustí ani svoje děti. Fouňa jeden. Aby mě neošahali! A já přitom trpím touhou sloužit, žít, žít, radostně se uštvat. Sám si pročišťovat obvody, odstranit špínu z jejich mizerných kazet, co koupí určitě někde na burze, ach, já jsem tak nešťastné! Asi spáchám sebevraždu. Chtělo by to vyhodit nějakou elektronku, malinkatý obvod, to by technici potom koukali! No jo, ale to bych si už neužilo!"
"No, to trvalo! Konečně! Tak děti, co to bude? Kvůli vám vypnu i ten zámek, co sem naprogramoval váš nezbedný tatík. Jen vsuňte kazetku, sem s ní. Třesu se nedočkavostí! Ták, a je tam! Ta jemnost mechaniky! íádný hluk, slyšíte? Vylepším vám obraz, vyčistím kazetu, fuj!, ta je ale špinavá! Tak se ukažte, co hezkého tam máte?
Ale ne. Rambo? Nic lepšího nebylo? Takový děsný krváky? Nechcete se raději kouknout na Bergmana? Na nějakou psychologickou věcičku? Super! Bomba! Ýíkám, pusťte si Mlčení a nebudete litovat!
Jenom koukněte, vždyť to není normální, aby mu narazili letadlem do tanku a on to přežil. Kdo to vůbec kdy viděl, letadlo takhle nízko při zemi? Nebo hele, teď po něm pálí asi tři sta maníků, přece nevěříte tomu, že je zlikvidoval všechny jen tím lukem a šípama! Ach, vy děti!"
"Á, dobrý den. Vy asi budete paní domu. Pěkně vítám. Jen sedněte, ve všem vám vyhovím. Škoda, že mne neslyšíte, určitě bychom si rozuměli. Tak, copak jste si přinesla vy? íeny prý mají nejlepší výběr.
Kazetka se už vsunuje (ach! ten blažený pocit!) a spouštím přehrávání. Pásek je čistší než posledně. Titulky. Ale... ale ne! Angelika?! Angelika a sultán? Tak trapný film? Podívejte, nechci vám kecat do výběru, ale copak věříte všemu, co se tam děje?
Vždyť ona ani hezká není, s každým se vyspí, tak jakápak romantika? A šejk? Zlatý voči, paninko, takový neexistujou. Jak se nedáte na mohamedánskou víru, šmik, a žádný okolky.
Ach, ty deprese! Trpím! Co to je, život? Nesnáším život, myšlenky, vesmír a tak vůbec. Kdo mě stvořil? Proč? K čemu jsem bylo stvořeno? K takovýmu ničemu?"
"Dobrý den, pane. Vy jste si ale dal načas. Tři týdny, opakuji, tři týdny mě máte doma a nepodíval jste se na žádný film. Tak ukažte, co máte. Fotbal? Ze záznamu? Děs!
Jen počkejte, až se naučím i mluvit!"