Jeho opatrné kroky se bořily do vrstvy prachu na podlaze skladiště. Tlumené osvětlení špinavých lamp jen dokreslovalo tajuplnou atmosféru. Po stropě několikrát prolétly tiché stíny věštící tajemné nebezpečí. Věděl, že tu jsou. Konečně je našel. Odjistil pojistku svého koltu a tiše našlapoval. Procházel mezi bednami, když se na něj vyřítila ohyzdná obluda. Jen na chvíli zachytil její krvelačný pohled. Ozval se výstřel a hned vzápětí odporný skřek umírajícího tvora. Ozvěna ještě několikrát zopakovala zvukový záznam této scény a opět nastalo to nesnesitelné ticho. Na zemi leželo cosi slizkého, obaleného vlastní čerstvou krví. Měl strach, třásl se po celém těle, ale jeho úkol byl jasný. Ne, nemohl se vrátit. Za jednou z beden zaslechl nepatrné zašmátrání. Nachystal si zbraň a vyběhl za roh. Ještě nebylo dobře možné rozeznat koho překvapil. Vypálil. Opět se ozval již nechutně známý skřek. Než se však stačil otočit, zahryzla se mu jedna bestie do ramene a vzápětí jej odmrštila do kouta. Než však k němu dolétla, vypálil několik ran a obluda se rozprskla o protější stěnu. S bolestivou grimasou vstal a doplnil kolt. Krvácející rameno ošklivě bolelo, ale on musel jít stále vpřed. Byl již tak blízko, že nesměl vnímat bolest. Opatrně nahlížel za roh, ale nic nespatřil. Šel opatrně, ale věděl, že cítí jeho ránu. Že cítí, jak jej opouštějí síly. Náhle se odněkud ozval strašlivý křik. Pevně sevřel zbraň a očekával útok. Zprava se na něj vyřítila obluda s rozevřenou tlamou a ostrými tesáky. Vypálil dvakrát, ale to se mu už zezadu do již tak bolestivé rány zakousl další netvor. Tu se před ním zjevil další a on bezmocně mohl jen sledovat, jak se k němu blíží odporně lesklé vražedné tesáky. Ucítil, jak se mu obrovské tesáky zabořily do břicha a začaly trhat. Sklátil se k zemi s vyrvanými vnitřnostmi a smrtelným výrazem v obličeji.
Celý se třásl. Pomalu vyšel schody a zapadl do svého pokojíku. Nic kolem něj neexistovalo. Ruce se mu třásly a nohy se mu podlamovaly. Automaticky si lehl a šel spát. Ze spaní se často budil. Stále a stále proti němu létaly odporné příšery ,rvaly jeho tělo a s tlamou plnou jeho vnitřností se ohyzdně řechtaly.
Seděl ve svém křesle a sledoval svůj oblíbený pořad. Náhle zaslechl kroky z kuchyně. Zarazil se. Byl doma sám. Úplně sám. Pomalu vstal a šel se podívat do kuchyně. Nikdo tu nebyl. Jen okno bylo pootevřené. Zavřel je a šel sledovat televizi. Asi za deset minut obrazovka zhasla. Celý dům se ponořil do neprostupné tmy. Podíval se z okna. Všechny ostatní domy byly osvětlené. Zapálil svíci a bojácně se šel podívat do sklepa na pojistky. Otevřel dveře, které se za hlasitého skřípotu otevřely. Proti němu stanula jakási postava. Mírně pozvedl svíci, aby spatřil zjizvenou tvář neznámého muže. Dal se na zběsilý útěk. Slyšel dupot, který jej neustále pronásledoval. Doběhl do pokojíčku a skryl se pod postel.
„Končíme. Zavíráme." Vykřikoval nevrlý jednooký hlídač. Nerad opustil svoji kabinku a šoural se městem. Již byla tma. Neklidně procházel ponurými ulicemi a byl rád, že se konečně dostal domů. Rozsvítil. Vyšoural se po schodech do svého pokojíčku a zalehl do postele. Nebyl zdaleka klidný. Neustálé tiky hlavou a neklidná víčka toho byly důkazem. Po chvíli ještě vstal a nahlédl pod postel. Vše bylo v pořádku, a tak opět zalehl.
Usnul. Možná únavou, možná strachem. Když otevřel oči, nepozoroval jedinou změnu. Vysoukal se z pod postele a sešel dolů. Matka byla již opět v práci. Jen snídani tu pro něj nachystala. Usedl ke stolu, když do dveří někdo vtrhl. Okamžitě popadl ve strašném záchvatu nůž a zkoprněl. „Ahoj! To su já. Zapomněl jsem si doklady." Otec odběhl do své pracovny a už zase mizel za dveřmi domu. Zkoprnělost pomalu polevovala a nůž dopadl na zem. Ještě se ani neuklidnil a kolem krku se mu omotala struna. Stačil se jen natočit, aby spatřil tu ohyzdně zjizvenou tvář.
Na panelu se opět rozsvítilo červeně: „BAD MISSION". Automaticky naťukal data a opět se ponořil do svého světa ...
„Zavíráme." Vyřvával odporný stařec. Pomalu vstal a malátným krokem se vydal domů. Neušel ani pár kroků a cestu mu zastoupil nějaký muž. Zkoprněl. Muž vytáhl dýku a chytil jej pod krkem. Byl v šoku a docela dobře nechápal, co se děje. Kdyby měl u sebe kolt nebo hvězdný paralizátor, ale takhle. Náhle ucítil strašnou bolest a cítil, jak krvácí. Již neměl sílu ani zvracet, při pohledu na krev. Bezvládně padl na zem a cítil, že umírá. Tentokrát se nerozsvítil žádný nápis, ale asi by tady byl určitě na místě. Z dálky ještě doznívala starcova slova: „Přijďte zítra. Navštivte stánek splněných přání. Staňte se agenty, milovníky či vesmírnými bojovníky. Přijďte a nechte se unést virtuální realitou!"