Blížící se konec století a tisíciletí je příležitost k ohlédnutí se zpátky, k zamyšlení nad uplynulým stoletím i k úvahám, jak dál do nového milénia. Ohlédneme-li se zpět na dvacáté století, vidíme, že to bylo století dvou světových a mnoha lokálních válek, pokračující bídy a utrpení pro mnoho miliónů obyvatel naší planety, prohlubujících se neřešených globálních problémů lidstva, ale také století vědy a využívání jejich poznatků pro ulehčení a zpříjemnění života lidí a hlavně velkého pokusu o sociálně spravedlivou společnost - o socializmus.
Avšak tento pokus skončil neúspěchem. Je proto třeba zjistit příčiny neúspěchu, zhodnotit možnosti vítězného systému-kapitalizmu a případně navrhnout řešení budoucího vývoje. A o to bych se chtěl stručně pokusit.
Příčin, proč se pokus o socialistickou společnost nezdařil, je jistě mnoho, ale podle mne můžeme za nejdůležitější považovat následující dvě:
Podívejme se nyní blíže na první příčinu. Praxe ukázala, že velkou výhodou kapitalizmu byl trh a konkurence. Trh zde ale beru pouze jako nástroj plánování, jako prostor setkávání nabídky a poptávky, jehož výsledkem je poznatek co vyrobit nebo nabízet za služby. Socialistické plánování sice odstranilo některá negativa trhu jako např. nezaměstnanost, ale na druhé straně vedlo ke stagnaci hospodářství. Podniky měly zaručený odbyt, ať byla úroveň výrobku prakticky jakákoli. Nic je nenutilo zvyšovat technickou a užitnou hodnotu výrobku, snižovat náklady, široce využívat poznatky vědy a techniky. Neměly žádnou konkurenci. K tomu samozřejmě přispívala i uzavřenost socialistického společenství.
Přímým důsledkem zaostávání v hospodářství bylo nedostatečné rozvinutí občanských a politických svobod - jejich kontrola státní mocí. To ve svém důsledku vedlo ke zhroucení celého socialistického tábora.
Byly zde samozřejmě pokusy o reformu. Nejvýznamnější z nich byly Pražské jaro a Perestrojka. První z nich byla přerušena vojenskou intervencí, druhá přišla příliš pozdě. Na základě neúspěšných pokusů se všeobecně rozšířil názor, že socialistickou společnost nešlo reformovat. To je ale mylný názor, protože žádný z pokusů o reformy nebyl dokončen.
Podívejme se nyní na současnou kapitalistickou společnost. Je pro ni charakteristická narůstající krize sociálně tržního modelu společnosti, vzrůstající nezaměstnanost, zvyšování rozdílu mezi bohatými a chudými a mezi průmyslovými a rozvojovými zeměmi. Neohraničená globalizace světového hospodářství vede k nestabilitě a otřesům v celých regionech. Je zřejmé, že současné způsoby řešení jsou neúčinné a možnosti současného systému téměř vyčerpány. Bez radikální změny systému hodnot a hospodářských a politických poměrů bude krize kapitalizmu narůstat a může vést ke zničení lidské civilizace.
Pokusím se nyní navrhnout nové řešení a přístupy k těmto problémům. Jedním z nevětších současných problémů je nezaměstnanost. Se vzrůstající produktivitou práce a zapojováním dalších zemí do globální dělby práce bude nezaměstnaných nadále rychle přibývat. Mezi způsoby, jak nezaměstnanost snížit nebo zcela odstranit patří následující:
Tyto způsoby jsou známé a různě úspěšně používané. V současném systému ale není a nikdy nebude dost peněz, aby byly efektivní a dokázaly nezaměstnanost odstranit.
Řešení je jednoduché. Tyto peníze „natisknout a rozdat". Pro toto „rozdávání" musí být stanoveny pravidla a musí být kontrolováno. Jedním ze způsobů je zvláštní účet, z kterého by peníze byly uvolňovány na zákonem přesně stanovené účely a projekty.
Měl by se z nich dotovat penzijní systém, aby každý důchodce dostával dostatečný důchod. Na tento důchod by byl nárok pouze po odpracování určitého počtu roků, např. dvacetpět. Myslím, že by bylo dokonce vhodné uzákonit povinnost tento stanovený počet roků odpracovat. Tedy nejen právo na práci, ale i povinnost pracovat.
Další oblastí, na kterou by se měly tyto peníze použít je věda, především základní výzkum. Za nejdůležitější oblasti pokládám nové zdroje energie, náhrada ropných produktů jiným médiem např. vodíkem, výzkum základní struktury hmoty, kosmonautika, vztahy v biosféře Země, výzkum oceánů, výzkum v oblasti vesmírných zbraní, protože nevíme, jestli jsme jediná civilizace ve vesmírů a jaké jiné civilizace jsou, nové léky a léčebné postupy a řada dalších. To přinese nejen rychlé rozšíření nových poznatků a jejich praktickým využitím zlepší a usnadní život, ale zároveň vzniknou nová pracovní místa.
Další důležitou oblastí použití je podle mně využívání volného času dětí a mládeže tj. podpora těm, kdo jeho smysluplné využití organizují, výstavba sportovních a kulturních zařízení a podobně. To zároveň slouží jako prevence proti drogám a kriminalitě.
Našla by se jistě řada dalších použití např. ekologie, školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktura.
Dalším problémem současné doby je prohlubování rozdílu mezi bohatými, hospodářsky rozvinutými zeměmi a rozvojovými zeměmi. Humanitární pomoc, různé půjčky a odpouštění jejich splácení není řešením. Jako jediné schůdné řešení vidím v předání práce. To znamená přenést výrobu do těchto zemí a odebírat hotové výrobky. Tyto země si musí svůj vzestup odpracovat, hotové peníze jen korumpují a vedou k nečinnosti. Souběžně s předáváním práce musí jít bezplatná pomoc ve zdravotnictví a vzdělávání. Rozvojové země na oplátku musí přistoupit na efektivní regulaci porodnosti. Růst lidské populace, pokud chceme pro všechny občany zaručit důstojné životní podmínky, se blíží ke své hranici.
Pokud chceme úspěšně vyřešit problémy, před kterými lidstvo stojí, musí dojít i ke změnám ve formě vlastnictví a přerozdělování bohatství. Nevím, jaké nové formy vlastnictví by to měly být, ale vycházím ze zásady, že forma vlastnictví není rozhodující pro jeho efektivní spravování. Rozhodně to ale není forma státního vlastnictví, tak jako v pokusu o socialistickou společnost, ani soukromé vlastnictví v podobě dnešního kapitalizmu zaměřeného na zisk.
Chtěl bych se ještě zmínit o jedné zdánlivě okrajové, ale podle mne důležité oblasti pro úspěšný rozvoj lidské společnosti, a to o jazyku. V současné době globalizace se prosazuje jako jediný jazyk angličtina. Já osobně jsem přesvědčen, že to není vhodný jazyk. Neříkám to proto, že bych proti ní byl nějak zaujatý, ale z pohledu průměrného občana, který se ji bude muset učit. Angličtina se svou rozdílnou formou v mluvené a psané podobě a s tím, že jedno slovo má často více i dost rozdílných významů není vhodná pro společný jazyk. Pro ten by byla nejvhodnější zásada z esperanta - čti jak vidíš, piš jak slyšíš. A i gramatika musí být co nejjednodušší. Jinak se stane, že se lidstvo opět rozdělí na ty co angličtinu znají a na ty co ne.
Velkou šanci na změnu vidím ve sjednocující se Evropě, ale pouze za předpokladu, že komunistické a socialistické strany dokáží překročit vlastní stín.
Slavný americký spisovatel sci-fi Isaac Asimov na začátku své spisovatelské dráhy formuloval následující tři známé zákony robotiky, kterými se od té doby řídí roboti ve sci-fi.
Na sklonku svého života k nim přidal ještě jeden zákon- nultý - nadřazený prvním třem.
0. Robot nesmí způsobit újmu lidstvu nebo dovolit svou nečinností, aby lidstvu byla újma způsobena.
I my máme mnoho zákonů, které chrání práva jednotlivce nebo skupinky - charta práv člověka, národů, práva na ochranu dětí, žen a podobně. Myslím, že potřebujeme ještě jeden zákon - Chartu práv lidstva. Mohla by mít třeba jen jeden paragraf:
Práva lidstva mají přednost před právy jednotlivců nebo skupin.
Jestliže bude současný vývoj lidské společnosti pokračovat stejným směrem, dočkáme se pravděpodobně budoucnosti Johny Mnemonica. A v takové budoucnosti bych žít nechtěl.
Ladislav Pátek
Chotěboř 11.3.1998