Lze vyslovit celkem oprávněnou domněnku, že první sci-fi se objevila už ve starověku. Tehdy se stal jakýsi Lůkián ze Samostaty autorem Pravdivých příběhů, které jistě četl jen málokdo z nás. O Platónově popisu Atlantidy si můžem myslet ledacos - faktem zůstává, že tuto tajemnou pevninu zatím nikdo nenašel. To, že součatsník Jindřicha VIII., sir Thomas Moore sepsal svou Utopii, ví snad kdekdo.
Sama sci-fi se dělí do několika kaegorií, což je nooricky známé. Zajímavý je ale pohled z opačné strany, totiž - čím se tento žánr podílí na podobě našeho světa.
Kromě jiného se zde uplatňuje jakási přirozená věštecká funkce, související s varováním, které se prostřednictvím literatury šíří mezi šokými vrstvami obyvatelstva a neustále nám připomíná, kam až nás mohou zavést naše vlastní chyby. V tomto ohledu je sci-fi nezastupitelná, protože sebedelší přednáška nesvede to, co poutavě napsané dílo.
Uvedu zde jeden příklad za mnohé: za totalitní éry připomínali redaktoři Svobodné Evropy Orwelovo dílo - nebyl týden, aby z něj necitovali. Lze konstatovat, že autorovo varování zůstalo nevyslyšeno, což poznamenalo poválečnou Evropu a živoy noha osob.
Existují i mnohé další prospěšné aspety, jimiž dobrá sci-fi oplývá - zvláště zdůrazňuji onen přívlaste dobrá, neboťvalitní sci-fi je dnes stejně vzácná, jao inteligentní krasavice.
Znám spoustu lidí, kteří sci-fi čtou, aniž by si to vůbec uvědomovali. Jsou i tací, kteří to vědí - ale za nic na světě by se k této slabosti nepřiznali. Většinou jde o takové ty usedlejší čtenáře, kterým se líbí např. Merle a pod.
Právě tato čtenářská skupina je v současnosti značně znevýhodněna, protože neprahne po akční sci-fi a nevyznává ani heroickou fantasy. Tihle lidé si jen rádi představují, co by se stalo, kdyby...
Ale tato náklonost k umírněnější četbě se jeví jako společnosti objektivně prospěšná - usnadňuje předvídat, kam se to ženemea do čeho se necháváme vmanipulovat. Tito přívrženci dobré četby chápou i možné důsledky různých událostí - ať už se jedná o kulturu, ekonomii, či ekologii. O všech ostatních hrůzách, které lidstvu hrozily a hrozí ani nemluvě. V nynějších dobách jsou zmínění občané nenahraditelní hlavně při řešení problémů ekologických - je totiž třeba, aby veřejnost byla informována o každém riziku, které podstupujeme.
Tady lze uvést další, velice výmluvný příklad:. Pánové Robinson a Scortia napsali Prométhea v plamenech dřív, než došlo k Černobylské havarii Ta změnila sci-fi v literaturu faktu Ale ten, kdo byl se zmíněným dílem obeznámen, měl alespoň jakous takous představu o tom, co se za našimi hranicemi událo. Toto dílo ztratiloza cenu mnoha obětí punc neuvěřitelnosti a nyní, kdy se jedná o Temelínu, by si ho měli povinně přečíst všichni, ktteří se jadernou energetikou zabývají.
Teď, během téměř živelné exploze mnoha literárních žánrů mají problém především zarytí milovníci klasické sci-fi, protože jsou stále natolik umínění, že odmítají potoky krve, zbytečně prolité na stránkách knihy, oni jsou natolik zaostalí, že dokonce žádají i nějakou tu myšlenku!
Je smutné si to přiznat, ale stává se, že právě něco takového současná produkce postrádá. Tím víc si libuje v násilí a variacích na sex, uspokojující především tělesnou potřebu - atˇuž se to týká oblud, či mimozemšťanů Navíc se uplatňují i další odpornosti - což jistě neprospívá rozvoji zatím ještě nevyzrálých osobností, z nichž se ve valné míře rekrutují obdivovatelé tohoto druhu umění.
Občas se vyskytuje i názor, že sci-fi postrádá nové nápady, protože všechno už tady alespoň jednou bylo. To je tvrzení zavádějící, které se jeví i jako určiý alibismus. Čas od času ozdobí i náš trh něco skutečně vyjímečného - ale je toho zoufale pomálu.
Občas mívám dojem, že někeří z těch, v jejichž moci je rozhodování a vydávaných titulech, plně nerespektují současné poměry. Snad je to tím, že občas podléhají mylné iluzi o jednotném vkusu potencionálních čtenářů. Je třeba vzít v úvahu, že milovníci sci-fi se vyskytují ve všech věkovch kategoriích - vyjma kojenců. Starému pánovi se jistě zalíbí prsatá vesmírná bojovnice, vyvedená na obálce - tím ale jeho zájem skončí. Ne, že by mu snad vadilo řinčení zbraní, ale on bude požadova i poutavý a pokud možno srozumitelný příběh.
O sci-fi se zajímá větší počet žen, než se na první pohled zdá. Toto hobby není tak dokonale mužská záležitost, jak se někteří páni tvorstva naivně domnívají. Jde jen o to, koho je víc vidět. Ne vechny příslušnice něžného pohlaví lkají nad zamilovanými romány. Jak málo je kvalitních knih, schopných a ochotných oslovit právě čtenářky! Stačí si opakovaně - a pozorně! - prohlédnout regály průměrného maloměstského knihkupectví.
Je ttřeba mít na paměti, že ne každý má čas a chuť k výpravám do většího města, kde by zaujatě a snad i úspěšně pátral po scifistických pozoruhodnostech.
Nářky nad nedostakem čtenářů jsou tedy částečně neopodsttatněné, protože jsou mnozí i opomíjeni. Stačí, jestliže si připomeneme oblibu, které se dočkali Muži pod ochranou, Noční můra a pod.
Nedílnou součástí sci-fi je i fantasy - ale ne každý spisovatel hýří Tolkienovými kvalitami. Navíc existuje početná skupina nespokojenců, tzv. odmítačů pohádek pro dospělé do níž se řadí většinou starší čtenáři. Ti mají velkou smůlu.. Přesto hledají něco pro sebe vhodného, trošku pohodového, pokud možno chyttrého a vtipně napsaného. Zajímavou zápletkou nikdy nepohrdnou. A jsou tak nároční, že ttrvají na tom, aby byl tento skvost vyveden ve správné češtině. Tito lidé se mnohdy domnívají, že se některé tituly až pokoušejí urážet jejich inteligenci.
Zásadní problém spočívá v tom, že u nás vydávaná sci-fi doposud zápolí s negaivními pozůstatky dob nedávno minulých. Ale připomeňme si, že Ludvík Souček napsal svou Cestu slepých ptáků za totality a přesto stvořil dílo, keré bezpočet mladých lidí zavedlo rovnou do králoství sci-fi.
Veškerá česká literatura se potýkala s nepřirozenými podmínkami. Teď už se tomu smějeme, ale bývaly doby, kdy se sci-fi vyslovovalo s podobným despektem, jako některásprostá slova.
Když se tehdy stalo, že některý z našich uvědomělých pedagogů zabrousil na ono choulostivé téma, dostalo se nám důkladného varování a přednášky o úpadkovém buržoazním umění. Tehdy se používal název vědecká fantastyka a jednalo se o tvorbu sověskou, která jediná bývala tolerována. Až na řídké vyjímky - např. Marťanskou kroniku a pod.
Sci-fi jako aková byla odsunua mezi brak - t.j. k rodokapsům a červené knihovně.
Ve městech bývaly poměry přece jen uvolněnější, ale venkov - navzdory čersvě provedenému združstevnění - považoval holdování jakékoli literauře za odsouzeníhodnou zahálku. Naše prarodiče vzdělávalo ještě mocnářství, rodiče navštěvovali školy první republiky, tudíž nebali nikterak nakloněni proklamované osvícenosti dvacátého století. Moje - jinak velice moudrá babička dokonce trvala na tom, že kdo hodně čte, ten zblbne.
Průměrný rolník měl více pochopení pro náboženského fanatika, čtenáři verneovek se většinou posmíval. Zmíněný venkovan byl totiž spíše srozuměn s náhodným settkáním s jakoukoli nadpřirozenou bytostí, než s ím, že hned za humny narazí na mimozemšťana. Platilo, že cesty boží jsou nevyzpitatelné a navzdory pokroku zůstávala nebesa doménou světců. Kosmické koráby am neměly co děla - ani ve snu.
V oněch časech se naši dědečkové a babičky dívali na výzkum vesmíru stejně, jako J.V.Stalin. Ten své negativní stanovisko těsně před smrtí poopravil, prostí příslušníci jeho generace setrvali u osvědčených andělů.
Nechci tvrdit, že lidově demokratické zřízení opovrhovalo vzděláním. Bylo však záhodno dodržovat přesně vytyčené hranice. Občanům se doporučovalo podrobné studium Marxova Kapitálu. S touto tendencí vůbec neladilo fantazírování o vzdálených světech.
V padesátých a na počátku šedesátých let jsme dospěli tak daleko, že materialistické učení úspěšně potlačovalo všechno, co jakkoli souviselo s blahem lidské duše - už proto, že bylo jen záhodno nepovolovat nekontrolovatelnou existenci onoho nehmotného fenoménu. Tehdy zůstávali scifisté přece jen stranou, na růžích neměli ustláno hlavně nábožensky založení občané. Ale praktikování víry je poměrně snadno sledovatelné.
Se zarytými přívrženci sci-fi se dostavovalo závažnější nebezpečí. Tito jedinci se jevili jako příznivě naklonění snění, pouštěli vlastní představivost ze řetězu a jejich neovlivnitelná mysl znamenala jakési nebezpečí, protože hrozila zřetelná nepřizpůsobivost stanovenému modelu socialistického člověka nové doby. Režimu, který si vzal za cíl ovládnutí duší všech příslušníka národa se už sama sci - fi literatura jevila jako imperialistický záškodník. Proto byl vyvinut obrovský tlak, který po určitou dobu téměř znemožňoval popularizaci a rozvoj tohoto žánru.
My tehdy četli dokolečka dokola - to, co bylo. Hlavně Verna, Trosku, Čapka, Wellse, Swifta. Podobná situace se opakovala i později - když nepřízeň mocných přece jen maličko polevila. Jestliže se povedlo a sci - fi spatřila světlo světa, ba dokonce dostala i na pulty, jednalo se o obrovské náklady výtisků. Tedy tolik uctívaní sovětští autoři měli nárok na jistou velkolepost.
Tento způsob vyhovoval všem zůčastněným - kromě čtenářů. Ale ti byli natolik zanedbatelní, že neměli nárok na zbytečné rozmazlování.
Funkcionáři,rozhodující v dobách onoho scifistické temna, dbali o správnou úroveň národu poskytovaných literárních skvostů. Hrdinní a pokud možno sovětští kosmonauté si jen tak poletovali mezi hvězdami a snad z oka vypadli nezdolnému Meresjevovi. Páchali výhradně dobré skutky a odolávali násrahám nepřátelských živlů. Nakonec zachránci i zachránění odhopkali přímo do beztřídní společnosti..
Bylo mnoho obměn a nadšenci, kteří překonali tohle, zvládnou už všechno.
Po těchto občas distribuovanývh literárních zrůdách, znamenal Piknik u cesty absolutní převrat. Byli to opět sovětští autoři, kteří dokázali, že sci - fi může být i o něčem jiném.Příběhy se odehrávaly na Zemi a obešli se bez nabubřelé ušlechtilosti.
Ale stále existovala potřeba, držet sci - fi kdesi na okraji literárního spektra. Zákazy se neosvědčily, jako účinnější se jevil výsměch, který udělala svoje i v protináboženské výchově. Byla ttedy započata dlouhá a veřejně nikým nevyhlášená kampaň, jejíž důsledky se mnohdy přenesly až do současnosti. Kdo z nás nikdy neslyšel onen posměšný termín " fantasmagorie"?
Ne vším jsou vini ti, kteří nás zásobují četbou. Příčina obtíží spočívá i v ekonomice. Každý ví, že klesá-li kupní síla obyvatelstva, první to odnesou výdaje na kulturu. Proto se nemůžeme divit, jestliže vydavatelé sázejí na jistotu, neboť oni nesou vlastní kůži na trh. Tudíž je zřejmé, že i sci -fi doplácí na nynější ne zrovna růžovou hospodářskou situaci. Lze jen poznamenat, že v této zemi doplácí sci - fi snad na všechno.
Ale jakékoli ekonomické svízele neomlouvají hrůzu největší, totiž pravopisné chyby. Špatná gramatika není metlou jen ve sci - fi, člověk se nškdy diví, co všechno chudák papír unese. Kdo nevěří, ten ať pravidelně studuje Knihomornu v Ikarii. Pak se ale může stát, že zákazník, který náhodou nahlédne do nějakého obzvlášť odfláknutého titulu, prchne z prodejny, jelikož si - kupodivu - nepřestal vážit mateřskou jazyka. Necítí se schopen přebírat brak a věřit, že najde zapomenutý poklad. Mnohdy to vypadá spíše na partiovku, než na hodnotnou knižní produkci.
Znovu opakuji, že prznitelé rodného jazyka se nacházejí ve všech oborec, to ale neznamená, že se jim sci - fi musí vyrovnat.
V cizině, kde si užívali ničím nezkaleného celospolečenského, klimatu, díky kterému měla tamní literatura příležitost ke svobodnému vývoji, mají zase svoje problémy - ale kvalita přesto dostává šanci, přičemž zelenou mají i různé jednoduché škváry. Tady spočívá onen základní rozdíl - náš čtenář téměř nemívá právo volby.
To ale neznamená, že by sci - fi měla představovat jakéhosi oukropečka na široširém literárním poli. Jde ale o to, aby nám neujel vlak. Stává se totiž, že čtenáři nepostrádají množství vydávaných titulů, co jim chybí, to je právě už vzpomínaná kvalita. To ale není záležitost vydavatelů, tady majíco říci i páni knihkupci.
Zde bych si dovolila maličkou připomínku: Všimla jsem si, že jestliže v knize není uvedena doporučená cena, prodejci toho chutě využívají/ ne všichni/, oni totiž snadno podléhají pokušení a cenu, uvedenou např. v periodiku Kniy, cutě zvyšují ve svůj prospěch. Tím ale snižují prodejnost určitého titulu a následně poškozují samotného vadavatele, spoléhajícího na serioznost obchodních partnerů.
Česká sci - fi nemohla zůstat ušetřena jisté komercionalizace, neboť tento jev je součástí dnešního umění. Jenomže se objevil i další negativní rys, totiž představa, že některým dílům jsou schopni porozumět pouze vyvolení, či lépe řečeno, vysoce vyspělí čtenáři. Trošku to připomíná Císařovy nové šaty a právě česká sci - fi je doposud natolik nerozvinutá, že má co dohánět a do té doby, než k tomu dojde, není na této půdě místo pro literární snoby. Je třeba mít na zřeteli i prospěch průměrného člověka, který netouží po nedosažitelných metách, protože se chce hlavně slušně pobavit a přimřeně odreagovat.
Pokud si budeme vědomi toho, že literatura je tu pro všechny a není určena jen k pobavení úzké zájmové skupiny, bude mít i naše sci - fi ty nejlepší předpoklady k tomu, aby se prosadila.
Je tady i jazyková bariéra, která hraje určitou roli. Kniha, neprokazující cizí, pokud možno angloamerický původ, má velice obtížný start. Vždyť i mnohý český čttenář hledá anglicky znějící jména a odpovídající prostředí. Tady ale nezapracovalo jakési naše novodobé anglofilství, či uctívání amerického způsobu života. Tento přístup svědčí o tom, že pokládáme americkou literaturu za kvalitnější, než je naše domácí produkce. Tady lze vysledovat opomíjený signál, nad nímž by bylo radno se důkladně zamyslet. Ti, kteří jsou obdařeni rozhodujícím hlasem a tudíž určují, co se dostane do rukou čtenářů, by měli co nejpečlivěji zvážit, v čem ona všeobecná obliba především zámořská sci - fi spočívá. Pak by bylo snazší určit, kterým směrem se ubírá zájem široké čtenářské veřejnosti.
Na současné oblibě zámořské sci -fi se spolupodílelo více faktorů, svůj kus práce odvedla kinematografie. Počátkem osmdesátých let se i u nás objevovaly americké filmy - např. Vetřelec, přičemž ale filmy sovětské neodcházely ze scény. Den, hned následující po večeru, kdy jsem shlédla Vetřelce, jsem se vydala na sovětské dílo, snad se to jmenovalo Orion zvolna pohasíná. To jsem se ještě radovala, jaké mám štěstí a jak si užívám, protože mít rád sci - fi, to znamenalo i půst. Po Veřelci mě na plátně přivítaly vlající sovětské vlajky, kosmonaut ve vojenské uniformě a poletující rakety, které neajily, že pocázejí v nejlepším případě z dětské stavebnice. Byl to šok, kerý nezapomenu, co živa budu.
Sci - fi oplývá i zvláštnosti, dá se říci, že krajovými. I když yto rozdíly pozvolna mizí, bývaly občas velice výrazné. Jinak je ttento žánr celosvětový, ale např. v muslimských zemích nedoznal takové obliby, jako na západě. Ale i u nás byly před časem zveřejněny ukázky z díla jednoo arabského autora.
Vědecká fantastika se na území bývaléo Sovětského svazu vyznačovala určitou pompézností a ttendenčností, poplatnou režimu. I tedy se našly světlé vyjímky. Ale nejorší kniha, ktterou jsem kdy čela pocázela ze sovětské autorské dílny. Jistě existovali i orší výtvory, ale ty jsem si, naštěstí, nekoupila. Zmíněné, mimořádně piomé dílo, neslo rdý název Planeta devíti klanů a bylo vydáno nákladem 75.000 výtisků v r. 1987. V porovnání s tím je zajímavé, že knia Jaroslava Bočka Událost, která vyšla v r. 1989 se dočkala pouýc 40.000výisků.
Naše sci -fi má i docela zajímavou perličku:: V r. 1964 vydalo Naše vojsko nákladem celých 30.000 výtisků soubor povídek, nazvaný Vlasy Bereniky. Autorem byl Jozef Tallé a jednalo se o překlad ze slovenštiny do češtiny.
Bratři Strugačtí se výrazně odlišovali a zapltili obvyklou cenu. Jejich Pohádka o trojce zůstala na indexu éměr dvě desetiletí, u nás byla znovu vydána až v r. 1986. Těmto autorům budiž odměnou, že po nic byla pojmenována planeta, objevená v r. 19777. Její poloměr činí asi 17 km a oběžná dráha se nachází kdesi mezi oběžnými draami Marsu a Jupitera.
I východoněmecká sci - fi se vyznačovala jistou tendenčností, u nás to dokládá např. knia Anny Seghersová Neobvyklá setkání, vydaná v r. 1977.
Na vývoj polské sci - fi měl značný vliv Stanislav Lem, jeho dílo bylo vydávané i u nás. Ale jinak se právě polská sci - fi vyznačovala určitým sklonem k mysticismu, což je důsledkem katolicismu, kterým je právě Polsko proslulé.
To naše sci - fi byla vždycky poměrně realistická - pokud lze v tomto žánru podobný výraz vůbec použít. Svůj vliv měla i paleoasttronautika.
Tady je dobré připomenout, že i sám pan Däniken zabrousil do říše fantazie, ale je zřejmé, že o dávnýc kontaktech s cizími astronauty píše lépe formou populárně naučnou. Podobně dopadla i známá autorka detektivek P.D.Jamesová, protože její sci - fi z budoucnosti je výrazně naivní a nehodná její proslulosti.
Ale podobně dopadají i některá díla renomovaných tvůrců sci - fi, nebo různých podobných žánrů - např. hororů. To znamená, že se i mistr tesař někdy utne a že čtenář nikdy neví, do čeho jde. Proto nám nezbývá než věřit, že nám budoucnost přinese jen samá příjemná překvapení.