Ale začněme od začátku. Sonda byla vypuštěna na dlouhou cestu k Jupiteru 18. října 1989, kdy ji na oběžnou dráhu Země vynesl raketoplán Atlantis STS-34. K získání potřebné rychlosti pro let k Jupiteru bylo použito trojnásob-né urychlení sondy gravitačním polem některé planety (1x Venuše a 2x Země). Cestou k Jupiteru Galileo prolétl v těsné blízkosti dvou asteroidů patřících do hlavního pásu. Prvním z nich byla planetka (951) Gaspra, což byl zároveň i úplně první průlet sondy v těsné blízkosti takového tělesa v historii. Setkání se uskutečnilo 29. října 1991, kdy vzdálenost obou těles činil 1 600 km. Sonda pořídila 57 vědeckých snímků, na kterých bylo zachyceno 80% povrchu planetky. Druhou planetkou byla (243) Ida. Tento těsný průlet nastal 28. září 1993 tentokrát ve vzdálenost 2 391 km. Na 81 snímcích bylo zaznamenáno 95% povrchu, přičemž nejlepší rozlišení činilo 25 m/px. Později se na snímcích Idy podařilo nalézt i její malý měsíček, který byl pojmenován Dactyl. Pro srovnání - rozměry Gaspry byly stanoveny na 18.2 x 10.5 x 8.9 km, Idy na 59.8 x 25.4 x 18.6 km a poloměr Dactyla na 0.7 km. Kromě toho v období od 17. do 22. 7. 1994, kdy dopadaly na Jupiter úlomky komety Shoemaker-Levy 9, se sonda nacházela v takové pozici, že mohla přímo pozorovat dopady jednotlivých fragmentů (při pohledu ze Země se vše odehrávalo na odvrácené polokouli).
13. července 1995 se od sondy oddělil modul určený pro sestup do Jupiterovi atmosféry a obě části dorazily k planetě po lehce odlišných drahách. Atmosférický modul dorazil 7. prosince 1995 a vstoupil do atmosféry planety. Při brždění přežil přetížení 230 G a úspěšně provedl plánovaná měření. Poslední signál od modulu přišel po 61.4 minutách, kdy byl modul zničen tlakem 28 atmosfér. Získaná data značně poopravila dosavadní poznatky o atmosféře největší planety Sluneční soustavy. Orbitální část sondy dorazila o šest hodin později. Během následujících dvou let uskutečnila 11 obletů kolem planety, přičemž při každém se přiblížila k jednomu nebo dvěma z galileovských měsíců (Io, Europa, Kalisto a Ganymed). Nejtěsnější bylo přiblížení na 260 km k měsíci Ganymed. Zjistilo se, že všechny 4 měsíce jsou naprosto odlišné světy. Io je vulkanicky nejaktivnějším tělesem Sluneční soustavy. Jeho nitro je slapovými silami Jupitera udržováno v tekutém stavu. Povrch je pokryt lávou vylévající se z množství vulkánů. Na povrchu Ganymeda jsou zase patrné příznaky mladé tektonické činnosti. Povrch je tvořen převážně ledovými pláněmi, které jsou pokryty krátery, ledovými pohořími a hlubokými brázdami. Měsíc má vlastní magnetosféru a také řídkou atmosféru. Velmi zajímavým tělesem je Europa. Její povrch je pokryt tlustou ledovou kůrou, na které se vyskytují útvary známé z polárních oblastí na Zemi a také zvláštní dlouhé pásy připomínající dálnice. Pod ledovou kůrou by se mohl vyskytovat globální oceán tekuté vody. Oproti těmto měsícům je Callisto zcela mrtvým tělesem. Jeho povrch je velmi starý, mohutně posetý krátery, což svědčí o "brutálním" bombarování, kterému byl v minulosti vystaven. Kromě těchto velkých měsíců sonda zkoumala i malé měsíčky a také samotnou planetu.
Jak již bylo řečeno, mise u Jupitera dále pokračuje. Jejím hlavním cílem je studium krusty, atmosféry a pravděpodobného oceánu na Europě, plazmatického torusu obklopujícího Io a vulkanických procesů, atmosféry a magneto-sféry tohoto měsíce. První fáze zahrnuje jednoroční intenzivní studium Europy během osmi po sobě následujících přiblížení. Poté bude využito 4 přiblížení ke Kalisto k výraznému snížení orbitální dráhy. Během této fáze se Galileo zaměří na hledání vody v atmosféře Jupitera. Poslední fáze se skládá z jednoho nebo dvou (podle stavu sondy) blízkých průletů kolem vulkanického Io. GEM byla zahájena 7. prosince 1997 a její cena bude 30 miliónů US$. První setkání s Europou se již uskutečnilo. Stalo se tak 15. prosince ve vzdálenosti pouhých 200 km. Maximální rozlišení na snímcích z tohoto přiblížení bude činit pouhých 6 metrů. Druhá fáze by měla proběhnout od května do září 1999 a průlety kolem Io jsou naplánovány na 11. října a 26. listopadu. Mise bude ukončena k 31. prosinci 1999. Řadu dalších informací a snímků lze nalézt na webovských stránkách projektu Galileo na adrese: www.jpl.nasa.gov/galileo/.
Jejím cílem je pořízení mapy složení povrchu, ověření či vyvrácení přítomnosti vodního ledu v polárních oblastech, studium magnetického a gravitačního pole a sledování úniku plynů z kůry Měsíce. Mise by měla rozšířit znalosti o našem sousedu s přihlédnutím k budoucím misím, případně ke kolonizaci Měsíce. Její trvání je plánováno na 1 rok a celková cena od vývoje přes start po řízení letu a příjem dat bude stát jen 63 miliónů US$.
LP je vybaven 6 přístroji. Gamma Ray Spectrometer (GRS) bude zjišťovat elementární složení povrchové vrstvy se zaměřením na U, Th, K, Fe, Ti, O, Si, Al, Mg a Ca. Neutron Spectrometer (NS) je určen pro detekci výskytu vodního ledu na dnech kráterů v polárních oblastech, kde je led chráněn před slunečním zářením, jež by ho rozložilo na molekuly vodíku a kyslíku. Tento přístroj je schopen detekovat 200 mg vody v jednom metru krychlovém regolitu (materiál povrchu Měsíce). Existence vody by výrazně napomohla kolonizaci Měsíce. GRS a NS by nám měly také poskytnout poznatky o tom, jak se formovala měsíční krusta a svrchní plášť. Alpha Particle Spectrometer (APS) by měl detekovat úniky plynu (radonu) z měsíční kůry. Zárověň by jím nasbírané poznatky měly napovědět o současném stavu lunární tektonické činnosti. Magnetometer (MAG) a Electron Reflectometer (ER) jsou připraveny mapovat magnetické pole. Měsíc nemá globální magnetické pole jako např. Země, ale existují zde slabá lokální magnetická pole. Oba přístroje mají za úkol určit velikost a rozložení těchto polí. S jejich pomocí by vědci chtěli zjistit, zda tato lokální pole jsou pozůstatkem dřívějšího globálního pole, nebo pozůstatkem dopadů meteoroidů či zda jsou jiného původu. Posledním experimentem je Doppler Gravity Experiment (DGE), který bude využívat rádiových signálu k přesnému určování dráhy sondy, z čehož bude možné sestavit první kompletní gravitační mapu Měsíce.
Základem LP-u je válec o průměru 1.37 m a výšce 1.29 m. Na tento válec navazují tři výklopná ramena o délce 2.5 m, na kterých jsou umístěny přístroje. Hmotnost sondy na počátku letu činila 299.2 kg, z čehož 138 kg připadalo na pohonné látky. Ke komunikaci slouží dvě antény a pro zásobování energií tři sluneční panely, s počátečním výkonem 230 W (pro provoz sondy je potřeba 200 W). Aby přístroje mohly pracovat i v době, kdy se LP bude nacházet v oblasti měsíčního stínu, je sonda vybavena 5.9 kg vážící baterií.