Už nebudu věřit Avaloňákům, v slzách přísahajících na čest svých rodin, že jistě, ale jistě pojedou na nejbližší con. Účast na nejlevnějším conu Miniconu, který stál pouze jízdné do Prahy, byla nijaká - Pavel Koten, Tomáš Bačkovský a já. Účast na nejdražším conu - Draconu byla stejná a to ještě Tomáš odjel v sobotu odpoledne. A tak se nám platícím pěkně prodražila zejména nedělní noc, kterou lze probdít až do odjezdu vlaku domů a kterou jsme ale zaplatili s tím, že se o náklady na pokoj podělí pět lidí. No nic.
Dokonce se mi podařilo odjet vlakem ve dvě hodiny, takže jsem na místo dorazil dříve než jindy. Cestou jsem po propátrání vlaku od posledního vagónu až k lokomotivě až v prvním nebo druhém kupé objevil Pavla K. a BVera z Amberzinu. Tomáš nikde. V Brně jsme usoudili, že nejchytřejší bude nejdřív nakoupit v sámošce, abychom se z hotelu nemuseli vracet. Nebylo to nejchytřejší. Obtěžkáni jídlem, pitím, Zbraněmi jsme málem do hotelu neprošli. Až ke dveřím se totiž táhla kroucená silná fronta čekajících. Počítače. Uggrhrrhgrrgrrrrr!
Zatímco předloni ani loni jsem nezaznamenal žádné problémy, letos systém haproval. Počítače stávkovaly a jediná fronta postupovala zoufale pomalu. Žádná cedule, kam mají jít předem přihlášení a nenahlášení, se neobjevila, ani když se počet fungujících počítačů rozrostl na tři. Fronty se přelévaly, teplo v kabátu rostlo a s ním se zmenšovala moje trpělivost. Uznejte, že padesát minut je skoro moc. Obsluha "mého" počítače mi nepřišla nějak zvlášť zběhlá v obsluze, zejména při zápisu nepřihlášeného Jana Kantůrka. Co mě šokovalo, bylo, že přednášející Jan Kantůrek, ozdoba a "táhlo" conů PLATIL PLNOU CENU! Přednášející by věru měli mít vstup, případně ubytování zdarma!
V pokoji jsem shodil komplet oblečení a smyl pot ve sprše. Nevím, jak se sprchoval Tomáš, který dorazil až večer, ale kohoutky byly zase prohozené! (Viz reportáž Bohemiacon.) Propocenou košili nahradilo tričko propagující Parcon 2000 v Šumperku. Už si nepamatuju, s kým vším jsem se bavil, ale bylo jich hodně.
Slavnostní ukončení 13. ročníků Draconu zamezilo případným problémům s třináctkou. Nebylo nic moc. Z pátečního programu jsem neabsolvoval nic. A je to venku. Ta nezodpovědnost vůči čtenářům ZA! Ta sobeckost získávání nesdělitelných zážitků mimo přednáškové síně! ALE! Já si to zaplatil a kromě toho se něco dozvíte od Pavla. A co se nedozvíte, dobře vám tak.
Neviděl jsem tedy ani přednášku o znovuoživení artušovského mýtu Leonida Křížka, ani trendy v české fantastice Egona Čierneho, ani kosmonautiku Tomáše Přibyla, ani J.Vaňka, T.Pelecha a další. Škoda. Zato jsem byl s Jolanou, Tomášem a dvěma neidentifikovanými jedinci na diskotéce v Pyramidě. Pil jsem v Santonu, pil jsem v Pyramidě, pil jsem v Santonu. To už zase na růům párty s O.Neffem, V.Ríšou a pár dalšími, kteří byli někdy kolem čtvrté vystřídáni banskobystričáky. Úplně pod vlivem jsem provedl názornou demonstraci postupu psychologa amatéra při svádění dívek. Tedy jedné. Postup jsem konzultoval nahlas s přihlížejícími a měl, dle mého názoru, jisté dílčí úspěchy. Sedmá ranní nás rozehnala do postelí. Každého do vlastní, z čehož měl radost především Pavel Koten, který byl na své posteli obtěžován dvěma opilci, usnuvšími mu u nohou.
Kolem desáté jsem provedl první pokus vzbudit se. O dvanácté druhý, částečně úspěšný. Jenže hlava mě bolela tak, že jsem ze čtení Zeměplochy musel uprchnout zpět na pokoj. Ve tři jsem už konečně vstal. Ale bolení mě nepustilo. Zřejmě nebylo původu alkoholického, protože tak silný tah to zase nebyl. Požádal jsem proto Magrátu (Danu - 2. vicemiss Avalcon 97) o prášek. Zabral přímo zázračně za půl hodiny a tak skončilo mé sebemrskačství, které nicméně znamenalo strašnou přísahu, že alkohol již nikdy více. (Na Draconu 1997.)
Brilantní přednášku Františka Novotného jsem absolvoval v pohodě, ale nebudu se pokoušet jí vylíčit, snad se k ní někde dostanete. Týkala se historického výkladu českého neevropanství, omezenosti nenámořního národa a očekávaného dalšího pokusu o vstup do evropských struktur. Následovala velmi zábavná a skvěle připravená mystifikace o Conanovi, která se dočkala bouřlivého potlesku. Uvidíte na Parconu!
Besedu se známým polským autorem a bouřlivákem Rafalem Ziemkiewiczem jsem okořenil dotazem, jak se bouřliváctví proti starým fandomovým strukturám a autorům projevovalo. Zdeněk Rampas se smál, až se mu ramena třásla a jeho manželka se k němu nakláněla v utěšujícím gestu. Smáli se i další, kteří věděli, o co jde. Situace v Polsku se SF knihami a vlastními autory je podobná jako u nás, ale náklady jsou vyšší. Ne zas o tolik, o kolik je Poláků víc než nás. RZ byl celkem sympatický, jeho vydavatelka sexy a beseda zajímavá.
Oficiální program pro mne skončil. Přišel jsem v sobotu například o Neffa, Kantůrka, Mosteckého, nějaké UFO přednášky, horor a telepatii, tombolu a další. Viděl jsem ale výstavu fotografií z akcí, kterou připravili šumperáci. Výborný nápad. Prodal jsem nějaké fanziny a Ježíšky a hlavně domluvil spoustu věcí na Parcon.
Abyste se mohli těšit: bude pozvaný B.Strugacký, Neil Gaiman, do seznamu přednášek přibylo pár bodů a nápadů - přednáška Kruhu přátel Lovecrafta, křest jednoho čísla Knihovničky Vakukoku, rozšíření vyhlášení ceny Koniáš apod., do materiálů máme slíbenou knihu a Magazín FaSF, ...
Sobota pokračovala a v debatách se nenápadně změnila na neděli. Někdy kolem třetí a čtvrté jsme s Kérou brainstormingovali na téma manager, organizace, fandom, fanovství, noví členové, motivace, výhody a povinnosti, financování, propagace, ... Škoda, že to nikdo nenahrával, program na další období mohl být hotov.
Ještě jsme vyšli mezi lidi, ale stali jsme se obětí policejní zvůle :-). Šéf Dracon Policie nás seřval kvůli randálu, který jsme dělali. Rádoby vtipné reakce ho pobídly k silnějším projevům nespokojenosti, takže jsme se zaraženě vrátili na pokoj a chystali se spát. Za přehnaně ostrý tón se přišel omluvit Mum a tak jsme část spánku obětovali na vysvětlování stanovisek, od čehož jsme přešli k debatě o spolupráci/nespolupráci ohledně představy změn ve fandomu, manažera atd. Spát jsme tedy šli až po návratu Pavla.
Neděle znamenala poklidné vzbuzení, snídani, úklid, rozloučení a odchod na vlak. Tak za rok!
Při promýšlení této reportáže jsem se podíval do programu conu a s hrůzou jsem zjistil, na kolika pořadech jsem nebyl a o čem to vlastně mám psát. Uklidnění přineslo ale přečtení několika názorů na celou akci na internetu, kdy jsem si uvědomil, že někteří zvládli ještě méně.
Do Brna jsem vyrazil vlakem, při přestupu v Havlíčkově Brodě jsem se poloplánovaně setkal s BVerem a během cesty se k nám přidal ještě Vašek Pravda. Pikantní je, že jsme oba nastupovali ve stejné stanici a nepotkali se. Svorně jsme si zanadávali na slabou účast jak ze strany AmberZinu, tak i Avalonu (mizerové - ale přišli o hodně). A to jsme ještě netušili, že budeme nadávat také na pořadatele. Totiž po nakoupení nezbytných komodit v nedalekém supermarketu (nebudu říkat, jak se jmenoval, protože nám nechtěli zaplatit za reklamu), jsme se vhrnuli do hotelu Santon, kde se con conal a zděsili se - před námi se rozprostírala obrovská fronta. Tykadlo vyslané dopředu hlásilo zoufalé pořadatele snažící se přemluvit počítače ke spolupráci. Díky této moderní technice nám prezentace trvala jenom jednu hodinu. Naštěstí se ve frontě nacházeli první známí, takže bylo možné nadávat kolektivně. Konečně jsme se dočkali a ubytovali se. Zmoženi frontou jsme vyrazili načerpat síly do baru, kde se konalo další hezké překvapení (alespoň pro mě, jako draconského nováčka) - pivo v třetinkách a za 19,-- Kč. Naše řady byly naštěstí posíleny, protože dorazil další člen Avalonu - Tomáš a návštěvník Vojta.
Ale raději se už začnu věnovat programu. Vše začalo slavnostním ukončením, které spáchal hlavní pořadatel P. Mikuláštík podporovaný Z. Rampasem a V. Srpoňem. Na BVerovo doporučení jsem navštívil přednášku Václava Píchy na téma "Nezabíjejte své rodiče", která začala krásnou pohádkou o Červené Karkulce a ve které se autor zamýšlel nad tím, jak rodiče chtěně i nechtěně ovlivňují osobnost svého dítěte. Rozhodně zajímavé téma a hlavně skvěle podané. Poté Leonid Křížek v přednášce nazvané "Návrat krále Artuše" podal přehled vývoje artušovské legendy v umění a literatuře. Vše mělo být provázeno diapozitivy, ovšem technika byla proti. Určitě škoda, protože téma bylo velmi lákavé.
O dalších pátečních programech referovat nemohu, protože jsem se přesunul do baru, abych zde oslavil své kulaté narozeniny. Když jsem se asi ve tři ráno odhodlal jít spát (bar byl vypit- vlastně jenom zavřen), zjistil jsem, že se na našem Avalonském pokoji rozjela zajímavá párty, které se zúčastnily i některé celebrity. Hovořilo se o spoustě témat, mj. i o tom, čím bychom měli obohatit program Parconu. Ještě bych zmínil svou debatu s jedním slovenským fanem, ve které jsem se přeli, který z našich států má hloupějšího premiéra (původně bylo uvedeno jiné adjektivum, ale cenzor byl proti). Kolegu argumentace natolik vyčerpala, že usnul (bohužel v mé posteli). A aby toho nebylo málo, za chvíli mi v ní usnul i další jeho krajan. Nakonec se podařilo vypudit posledního hosta někdy po sedmé ráno a následovalo zasloužené bezvědomí.
V sobotu jsem nejdříve vyrazil doplnit zásoby. Tentokrát se jednalo o Dobrou vodu, což přivádělo k šílenství hlavně Zebráky v momentech, kdy mě viděli tento nápoj popíjet. Dopoledne jsem vypustil přednášku Ondřeje Neffa, kterou zakončil sérii o mezihvězdných konfliktech, s tím, že si ji přečtu na Psovi. Poté jsme jej s BVerem odchytli a spáchali s ním rozhovor k dvouletému výročí AmberZinu, u jehož počátků také stál. A pak následoval jeden z hřebů programu - jako obvykle jím byly novinky ze Zeměplochy. Narvaný přednáškový sál se zmítal (také jako obvykle) v křečích při předčítání Jana Kantůrka z nových dílů cyklu, které vyjdou příští rok (jedná se o "Těžké melodično", "Zajímavé časy" a "Maškarádu"). Můj osobní dojem trochu pokazila skutečnost, že J. K. nebyl k zastavení ani když už se dovnitř drali zájemci o další přednášku a dost výrazně (asi 20 minut) přetáhl. Zdálo se mi to trochu nefér vůči lidem na chodbě. Navíc díky tomu musel vzít trochu hákem zajímavou aukci.
Uklidnění podrážděné bránici přinesl křest CD-čka Elliota Oščádala "Dissolver", který provedl I. Adamovič. Křest byl samozřejmě spojený s následným poslechem. Hudba se mi líbila, byla dostatečně temná, až na to, že po hodině jsem začínal mít depresivní náladu a raději jsem odešel. Po večeři v příjemné dámské společnosti, díky které jsem propásl prý jednu z nejlepších přednášek, jejímž autorem byl Nalim Lidochaz (čtěte pozadu), který se zabýval celosvětovým pátráním po Conanových odkazech. Vcelku mě potěšila beseda se zahraničním hostem Rafalem Ziemkiewiczem, který své posluchače několikrát upozornil, že je opravdu dobrým autorem. Je označován za polskou dvojku, ale vzhledem k tomu, že A. Sapkowski píše fantasy, tak je vlastně jednička ve sci-fi. Chvílemi mluvil i vážně, takže jsme se dozvěděli, že kolem roku 1989 vycházely v Polsku knihy v nákladu kolem 200 000 výtisků - dnes je to pouhých 3 000 kousků. Výjimkou je A. Sapkowski, který mívá náklad 40 000 - 50 000 a je nejvydávanějším polským autorem vůbec. Sám Ziemkiewicz se živí jako nezávislý novinář (prý je velmi dobrý). Hovořil také o svých rebelských mladých letech, což inspirovalo Vaška k dotazu, jak se toto projevovalo v jeho vztahu k celebritám fandomu.
Těšil jsem se ještě na přednášku "Komunikace s UFO" (jak se báječně pobavím), ale bohužel se konala v malém sále a bylo tam tak narváno, že nebylo možné ani otevřít dveře. Náladu jsem si spravil na dalším pořadu, který měl název "Telepatie a její praktické využití". Člověk, který se označoval za telepata, se nejdříve pokusil touto cestou posluchačům něco sdělit, kupodivu neúspěšně. Proto raději používal normální způsob vyjadřování. Dozvěděli jsme se, že v telepatii se jedná o elektromagnetické vlny s velmi nízkou frekvencí kolem 20 Hz. Že jsme nikdo nic nezachytil, bylo prý způsobeno příliš velkým šumem, protože nás v té místnosti bylo příliš mnoho! Šel jsem raději pryč. Skoro jsem byl rozhodnut jít spát (taková nemorálnost, vždyť byla ještě pořád sobota), ale naštěstí jsem na chodbě potkal Doktora a Kéru. Navštívili jsme bar, po jeho zavření letadlo a pak jsme ještě s několika dalšími známými seděli a kecali až do půl šesté. Po další krátké parodii na spánek následovala cesta domů ve společnosti Vaška, Doktora a Kéry.
Co říci na závěr. Na předchozích Draconech jsem nebyl, takže nemůžu porovnávat, ale celkově jsem byl spokojený. Nedostatky - prezentace, hrozná obsluha v baru a restauraci (bohužel hotelová, takže pořadatelé za to nemůžou), tak trochu zmatky při ubytování (zeptejte se BVera).
PS: vyděsil jsem se při zjištění, že jsem zaplatil za jednu hodinu spánku 80,-- Kč.