Vážení čtenáři!
Dnes si Vás dovolím v našem časopise Magazín historických zajímavostí seznámit s význačnou vědeckou prací dr. Gragrara, který se postavil proti pseudovědeckým teoriím podvodníka a fantasty E. Richa.
Podstatná část těchto fantasmagorických teorií se dotýká tzv. Slunečního eposu. Tato báseň sepsaná neznámým mistrem, toto skvostné dílo starověké literatury, plné heroického nadšení a náboženských vizí, má být podle pana E. Richa zprávou o pobytu jakýchsi "vesmířanů". O nesmyslnosti těchto tezí nejlépe přesvědčí čtenáře stať fundovaného vědce v tomto oboru.
Dr. Gragrar: Sluneční epos.
Jak vážení čtenáři zajímající se o historii jistě vědí, byl sluneční epos objeven víceméně náhodou při zkoumání podloží u deloské plošiny profesorem Haftorangem 387 let pSs. Tato takřka ideálně rovná plocha měřící 441 x 90 yardů je tvořena z šedavého materiálu, pravděpodobně sopečného původu. Rovnoběžné pukliny dělící ji na 147 téměř stejných polí, jsou zcela jistě náhodnou hříčkou přírody, stejně tak jako Chassedské schodiště nebo Laumecká brána v Acitiliku.
Představa pana Richa, že jde o jakýsi kosmodrom vesmířanů, nebo o základy Věže zmiňované v textu eposu, je naprosto zcestná. Věž je zcela nepochybně jen alegorickým zpodobněním sídla bohů. Směšná je i prezentace kreseb rituálních tanečníků v maskách, jako kosmonautů v přetlakových oděvech. Tyto podobizny zdobí jeskyni, ve které bylo pouzdro obsahující vzácnou listinu nalezeno.
Samo pouzdro je ukázkou řemeslné dovednosti starých mistrů a pochází evidentně z období vlády dynastie Dalogů. Mnozí sice namítají, že v této době ještě nebyla známa technologie zpracování platiny, ale to je jen bezvýznamný detail.
Text je sepsán v řeči, která v době nálezu nebyla známa. O rozluštění se pokusili s pomocí Li MP-31 dva význační vědci Dr. Akin a K. Maluk. Jejich dílo dovršil o dvacet let později profesor F. Cade, díky mnohem dokonalejší technice. Za tuto vynikající práci byl také po zásluze oceněn Alborgovou cenou a tak máme možnost číst i přes propast věků tento skvost starověké poezie. Vzhledem k evidentně náboženskému charakteru obsahu, jakou některá slova badateli upravována v duchu celkového obsahu celé básně. Samotný děj eposu je všem dostatečně znám a tak není třeba se o něm rozepisovat. Budu se tedy věnovat pouze těm částem textu, které ve své knize "Pohled do minulosti cituje E. Rich.
4.14.
Pak z hromovým řevem změnily se
v roj jasných hvězd rozhozených
na modrém plášti nekonečna.
Bylo ticho- jen vzduch se dosud chvěl
18.10.
V sále bohů se sešli
a modlili se k Oltářům,
však nepřicházel déšf.
Vzduch zmrtvěl a všem zdálo se,
že zastavil se čas.
18.11.
Přešlo mnoho dní a slunce
pálilo stále více a lidé na Věži
hleděli vzhůru v očekávání,
okoralé rty a horečka,
mnoho z nich blouznilo o mořích.
Tehdy vystoupil z jejich řad
Kadhu z rodu Fodo
a takto mluvil:
"Pohled Velký, jak žízníme tu
blouzníme a mřem,
je zbytečno vše.
Není záchrany pro nás."
18.13.
Vsednouce na koráb
odplujem pryč z této země
dřív než Slunce spálí nás.
Velký povstal a hromovým hlasem
takto oslovil je:
18.14.
"Vy, kteří přelétli jste
temné moře nedohledné
na křídlech ptáků lesklých,
teď malověrně skučíte tu.
Což zapomněli jste slibů,
jež od vás před cestou učiněny byly?"
E. Rich se domnívá v této náboženské vizi nanebevzetí poznávat racionální jádro. V jeho představách je Věž jakýmsi řídícím centrem střediskem. "Velký" je zase vedoucím výpravy nepozemšťanů! Další verše pak nejsou popisem přírodního úkazu (zřejmě zemětřesení), ale jedná se o start kosmické lodi. Jakoby nebylo těchto bláznivých fantazií málo, domnívá se E. Rich, že dále zmiňovaný sál bohů je řídícím centrem a oltáře pak monitory jednotlivých sekcí.
Část raket prý opustila základnu za jakýmsi blíže nespecifikovaným cílem (změna podnebí na celé planetě!) a poté co se nedostavily požadované výsledky, došlo na Věži ke konfliktu. K takovým nesmyslům již opravdu není zapotřebí nic dodávat a soudný čtenář si jistě udělá úsudek sám.
Epos však dále pokračuje:
18.20.
Avšak Kadhu vida,
že jeho slova padly
na úrodnou půdu,
neodpověděl, vstal a šel.
18.21.
Tak jeden za druhým odcházeli
neodvažujíce se pohlédnout
Velkému do očí.
Opustili oltáře a on tu zůstal sám.
18.22.
Hleděl ven na slunce a poušť.
Pak oheň obklopil je
oni zmizli v mrazivém nekonečnu navždy
a tehdy také přišel déšť.
V tomto alegorickém zpodobnění zavržení nevěřících do plamenů pekelných vidí p. Erich odchod vzbouřené části výpravy. Jejich start a odlet měl za následek tolik toužebně očekávaný efekt změny podnebí.
E. Rich se tu zřejmě opírá o zatím nijak nepodloženou teorii profesora Becka, který ze starých fosilních vykopávek vydedukoval nesmyslnou a fantastickou teorii o tom, že v minulosti Země došlo k náhlé a prudké změně, během které se naše dříve nehostinná planeta stala velice rychle úrodnou. Vycházím přitom z toho, že velké množství rostlinstva datuje svůj vznik v relativně velmi krátkém časovém údobí, přičemž i sama metoda je dosud předmětem vědeckého sporu.
Všechny tyto bláznivé nesmysly ovšem my seriozní vědci odmítáme. Na závěr si nelze než postesknout, že nakladatelství Toledo, které tento škvár vydalo, se zabývá takovým bezcenným brakem, který jen mate naše spoluobčany, ale mou hodnotnou knihu "Rozdíly mezi Deloským a Mesonským obdobím" odmítlo s poukazem, že nemají dostatečnou kapacitu. Takového postupu nelze než litovat a jsem rád, že Magazín historických zajímavostí dal mým názorům prostor, za což mu tímto děkuji.
V příštím čísle Magazínu historických zajímavostí se budeme věnovat zase jiné kapitole z dějin nesmyslů.