V poslední době stále častěji poruchami pronásledovaná družicová stanice Mir - připomeňme třeba unikající glykol z klimatizačního systému, výpadky elektrolytického generátoru kyslíku Elektron, výpadky řídícího počítače, závady na zařízení Vozduch odstraňujícím oxid uhličitý z atmosféry a zejména požár náhradního chemického zdroje kyslíku - se na konci června 97 ocitla na pokraji katastrofy. Se stanicí se srazila automatická nákladní loď Progress-M 34 v průběhu pokusu o cvičné spojení, jež mělo prověřit systém dálkového manuálního ovládání TORUS. Podívejme se chronologický průběh krize.
V úterý 24.6.97 v 10.22 se nákladní loď Progress-M 34, po okraj naplněná odpadky a nepotřebným vybavením, oddělila od stykovacího uzlu +X modulu Kvant, aby uvolnila místo pro Progress-M 35 čekající na rampě kosmodromu Bajkonur ke startu.
Ve středu 25.6.97 bylo podle plánu zahájeno přibližování Progressu ke stanici ze vzdálenosti několika desítek kilometrů. V závěrečné fázi se však nákladní loď přibližovala k Miru asi pětkrát rychleji, než předpokládal plán. Velitel stanice Cibiljev nebyl schopen rychlost dálkovým ovládáním snížit. Kolem 9.10 hod. Progress minul stykovací uzel a narazil do jednoho ze čtyř slunečních panelů modulu Spektr. Zdeformoval jej a prorazil v něm otvor o rozměrech přibližně 30x40 cm. Pak narazil na trup modulu Spektr, kde zničil radiátory klimatizačního systému a poškodil stěnu přetlakového prostoru. V té době byla posádka v centrálním modulu stanice. Několik sekund před srážkou se instinktivně vrhli směrem k průlezu k dopravní lodi Sojuz-TM 25.
Náraz nebyl silný, ale po slyšitelné tlumené ráně následoval syčivý zvuk, neomylně indikující porušení hermetičnosti stanice. Posádka se okamžitě přesunula k průlezu do modulu Spektr. Zde nejprve museli rozpojit 26 kabelů procházejících průlezem, a teprve potom mohli uzavřít poklop. Okamžitě po navázání informovali o situaci řídící středisko. Posádka vypojila všechny nepotřebné systémy, aby šetřila zásoby elektrické energie. Odpojením kabelů se totiž ztratila nejen dodávka proudu ze čtyř z devíti panelů, ale i zásoby v nových akumulátorových baterií umístěných v modulu Spektr. Rotace stanice také neumožňovala dobíjení starých akumulátorů v ostatních modulech. Naštěstí zásoby stlačeného vzduchu postačily na obnovení tlaku ve zbývajících prostorách. Nákladní loď Progress-M34 se po kolizi naštěstí sama vzdalovala od stanice.
Během následujícího týdne se podařilo situaci a stanici stabilizovat. Byl odvolán start nákladní lodě Progress-M 35. Ta byla sejmuta z nosné rakety a vrácena do montážní haly MIK. Zde bylo odebráno přes 140 kg nákladu, aby se udělalo místo pro životně důležité náhradní díly pro udržení dalšího chodu stanice. Jednalo se zejména o speciální poklop, který by nahradil stávající poklop do modulu Spektr a zároveň umožnil průchod kabelů, jimiž by bylo možné připojit tři nepoškozené sluneční panely do rozvodu stanice.
Ke startu Progressu-M 35 došlo ve středu 5.7.97 a v pondělí 7.7.97 se uskutečnilo spojení se stanicí Mir. Pro zdravotní potíže velitele Cibiljeva však opravu provedla až nová základní posádka A. Solovjov a P. Vinogradov, která odstartovala v Sojuzu TM-26 5.8.97.
Ve zprávě o příčinách havárie se píše o několika příčinách. Za prvé se nepopírá část viny velitele Miru, který neuměl správně zhodnotit rychlost přibližování obou těles a rychlost otáčení stanice. Pokračoval dál v manévrech, přičemž je měl ihned zastavit. Komise však také zjistila, že nynější aparatura na Miru není schopna při vzdálenosti nad 300-400 m přesně změřit rychlosti ani vzdálenosti. Chyba dosahuje 20-25 % ! A třetí závěr: tak jemný manévr, jako je připoutání ke stanici, nelze provádět tehdy, když je Mir mimo zónu radiového spojení se řídícím střediskem.
Svoji roli jistě také sehrál stres, kterému jsou kosmonauti na stanici Mir vystaveni. Na Miru to dnes vypadá tak, že kosmonauti nemají čas se pořádně najíst, napít, spí o 10-15 % méně, než by potřebovali. Ze Země přichází neúnosné množství příkazů a úkolů. Neustálé opravy stárnoucí stanice Mir odvádějí kosmonauty od plnění úkolů a na úkor osobního volna.
Přímou „obětí" kolize Progressu s Mirem se stala americká astronautka Lawrenceová, která měla na Miru vystřídat Foaleho. Byla nahrazena záložníkem Wolfem.
Také novou posádku provází řada problémů a závad. Zda však Mir vydrží až do roku 2001 nezávisí jen na nich.