Před 170 lety se narodil Jules Verne

Jules Verne miloval noviny a novináře. Na Tajuplném ostrově jsme mohli potkat jednoho z nich - Gedeona Spiletta, reportéra New York Heraldu. Ani humor mu nechyběl, vypráví o něm Verne. Po bitvě u Černé řeky si zajistil místo u telegrafního přístroje tím, že dvě hodiny telegrafoval první kapitoly bible, stálo to dva tisíce dolarů, ale Herald měl zprávu první.

V Michalu Strogovovi vystupují dva soupeřící novináři. Harry Blount, dopisovatel britského Daily Telegraphu, a Alcide Jolivet, dopisovatel nejmenovaných pařížských novin. Obase snaží poslat zprávu o bitvě s Tatary, Blount je u okénka první, odtelegrafuje své, Jolivet se domáhá jeho místa, avšak neústupný Brit pokračuje v telegrafování. Čeho, když žádné další zprávy neměl? Inu samozřejmě prvních kapitol bible.

Tak to má být, tak si má správně počínat spisovatel, který si váží nápadu. Každého dobrého nápadu je třeba využít dvakrát, lépe třikrát.

Mě ten trik s biblí zajímal už jako kluka. Nevěděl jsem mnoho o technologii výroby novin. Nicméně mi bylo divné, že by při jejich přípravě záleženo na vteřině. Kdyby Blount dokázal Joliveta zamknout ve špajzu, dejme tomu, aspoň na den, Jolivet by prošvihnul jedno vydání deníku a to mohlo hrát roli v době, kdy neexistovala televize, neexistovalo rádio. Dnes už vím, že to byl totální nesmysl. Rád bych věděl, jestli to Verne věděl. Jestli záměrně vodil čtenáře za nos, nebo jestli se docela prostě zmýlil.

Jenže, na druhou stranu: výroba deníku, harmonogram, tedy redakční zpracování, ruční (tehdy) sazba, obtahy, korektury, tisk (tehdy ještě ne rotační, tudíž odpadalo kalandrování a stereotypie jakož i montáž forem na válce rotačky), to je strašlivá nuda. Příběh o novináři Spilettovi diktujícímu bibli, aby zdržel konkurenta, to je zábavné a baví nás to ještě po více než sto letech.


Noviny a novináři provázejí hrdiny Vernových hrdinů po všech kontinentech. V jednom případě se podíváme dokonce až do vzdálené budoucnosti, v povídce Den amerického novináře v roce 2889.

Navštívíme Francise Benetta, pra-potomka legendárního Gordona Benetta, zakladatele New York Heraldu, ano, zaměstnavatele Gedeona Spiletta. Nuže, tento Francis Bennetta je vládce celosvětového deníku Earth Herald, přeložme to jako Světový hlasatel. Noviny v té době už nejsou tištěné, nýbrž mluvené. Ti, kteří číslo novin kupují, dozví se zprávy za několik centů v nespočetných nonografických kabinách. Po telefonních drátech lze přenášen nejen zvuk, nýbrž i obraz, ujišťuje Verne. Zákaznící o událostech nejen slyší, oni je i vidí! Svět je rozdělen mezi několik velmocí: Anglie je americkou kolonií, Evropa je rozdělena mezi Francii a Rusko se společnou hranicí na Rýně a Čína? Tam jsou zavedeny zásady kontroly porodnosti, podpořené trestem smrti. Zásada zní: o dítě více, o otce méně! Jen jedno dělá starosti Francisi Benettovi, majiteli Světového hlasatele: jak dostat zprávy z Jupiteru!

Přitom Verne sám, osobně, neměl s novinami ty nejlepší zkušenosti. Šéfem literárního oddělení proslulého deníku Le Temps se stal spisovatel Anatole France a ten měl pro Verna jen slova opovržení.

Pro roce 1870, kdy padlo ve Francii druhé císařství, Verne odešel do ústraní ve městě Amiensu. Tehdy nastalo druhé údobí jeho života. Na jedné straně obrovská sláva. Úspěch měly jeho romány, ale hlavně - jeho divadelní hry. Tehdy samozřejmě neexistoval film. Úspěšné literární příběhy byly převáděny do podoby divadelní asi tak, jako dnes bývají úspěšné romány zfilmovány. Nuže, úspěchy Vernových divadelních her Cesta kolem světa za osmdesát dní a Michal Strogov snad ještě předčily popularitu jejich předloh. To tedy byla ta jedna stránka mince.

Druhá stránka mince byla matná. Příkladu Anatola France následovali i jiní veleduchové. Úspěch se neodpouští dnes a byl těžko tolerován i v minulosti. Ostatně nemusíme chodit daleko. I u nás náš veleduch Jan Neruda objevil na stránkách Národních listů, že Jules Verne píše jen pro peníze a mate veřejnost, protože si vymýšlí věci, které nemají vědecké opodstatnění.

Dostal jsem se příliš daleko. Začal jsem u novin a novinářů a u těch zůstanu a skončím. Verne čelil útoků s chladnokrevností svého hrdiny Gedeona Spiletta z Tajuplného ostrova, který uprostřed bitev pořizoval náčrty (o padesát let později by fotografoval). Pod jeden náčrt napsal: "Jeden z Jižanů mi míří do tváře...". Jižan se netrefil, konstatuje Verne, neboť novinář Spilett měl ve zvyku vyjít z každé bitvy bez škrábnutí. Spisovatel Verne z bitev života vyšel s četnými škrábanci na duši. Těch pětašedesát romínů, které nám zanechal, však stojí za to.

Narodil se před sto sedmdesáti lety, 8. února 1828.

Ondřej Neff (Aston)


Jules Verne na Webu:

Veselé surfování vám přeje Pavel -NewI'm- Koten.