STARŠÍ AKTUALITY ZE SVĚTA VĚDY A PAVĚDY

Papežovo přiznání: Darwin měl pravdu

A. Abbott: Nature 383, 31.8.1996

Papež Jan Pavel II. uznal existenci evoluce, téměř 150 let po tom, co Darwin přivedl na svět myšlenku, že člověk nebyl stvořen Bohem v sedmi dnech stvoření světa.
Ve svém písemném sdělení Pontifikální akademii věd, což je mezinárodní shromáždění osmdesáti prominentních vědců, Papež přiznal, že obrovský rozsah experimentálních důkazů, které podporují existenci evoluce, už nadále nelze ignorovat. "Vědecká pozorování popisují a měří se stále větší přesností mnohočetné projevy a formy života a zařazují je do evoluční časové řady", napsal.
Darwin ovšem nebyl nikdy předmětem takového dlouhodobého hanobení, jakému byl vystaven se strany Římské katolické církve Galileo Galilei pro odmítnutí Prolemaiovy teorie ve prospěch Koperníka. Galileo byl rehabilitován Janem Pavlem II. teprve před čtyřmi lety. Nejostřejší vyjádření Vatikánu proti evoluční teorii obsahovala encyklika vydaná Papežem Piem XII. v r. 1950. Dopis, nazvaný Humani Generis (O lidském druhu) varoval před darwinismem jako hrozbou pro ústřední princip katolické víry. V encyklice bylo řečeno, že evoluční teorie je v obecném smyslu přijatelná, jen pokud je prezentována jako hypotéza, a nikoli jako doktrina.
Papež Jan Pavel II. nyní naznačil, že katolická církev je připravena i formálně uznat vědecké důkazy, že evoluce je více než hypotézou - což ovšem bylo v praxi akceptováno katolickými theology již před mnoha lety.
Přesto Papež ve svém sdělení pro Akademii věd vedl ostrou hranici mezi materiálním a duchovním. Podle něho je přijatelné věřit, že "tělo člověka vzniklo z předcházející živé hmoty", ale neplatí, že "duch je také produktem hmoty". Toto poslední tvrzení ovšem může vést dále k neřešitelným konfliktům mezi vědou a vírou.



Podpora vědeckému hodnocení homeopatie vyvolává kontroverze.

A. Abbott a G. Stiegler: Nature 383: 285, Sept. 26, 1996.

Rozsáhlá odborná skupina, ustavená Evropskou komisí, skládající se z poloviny ze skeptiků a z poloviny z přívrženců homeopatie, dosáhla konesenzu v jedné z nejvýznamnějších otázek - rozhodla, že neexistuje žádný důvod pro vyčlenění homeopatie z klinického a preklinického hodnocení podle normálních vědeckých pravidel. Podle vyjádření komise se skupina dohodla, že účinnost homeopatie může být testována, ale že to dosud nebylo řádně provedeno. Nyní má komise rozhodnout, zda budou zahájeny klinické pokusy na evropské úrovni.



Floridský soudce vpustil pavědu do soudního dvora

D.C. Bork: The Wall Street Journal, June 26, A 19, 1996

Autorka referuje o "triumfu pavědy", o případu v Miami, kde soudce rozhodl o odškodnění rodičů dítěte, které se narodilo slepé, s nevyvinutýma očima, a kteří tvrdili, že vrozený defekt byl způsoben postřikem fungicidního přípravku Benlate firmy DuPont. Výše odškodnění činila 4 miliony dolarů. Nejen že farmář, kterého se obvinění týkalo, svědčil, že v době údajného incidentu Benlate nepoužil, ale především žádná respektovaná vědecká organizace dosud nezjistila jakýkoli vztah mezi Benlatem a očními defekty. Soud byl sveden na scestí vysoce sporným vyjádřením jednoho experta. Autorka uzavírá, že dokud soudci nezabrání nepodloženým soudním výrokům, "Frankensteinská obluda pavědy bude pravidelným návštěvníkem amerických soudních dvorů".



Kreacionisté vyvinuli novou strategii

K. Schmidt: Science 273, July 26, s. 420-422, 1996

Článek poukazuje na poslední taktiku kreacionistů, kteří se snaží vplížit se svými náboženskými vírami do vědeckých učeben. Kreacionisté už nežádají, aby se ve všech školách učila jen Genesis nebo "krecionistická věda". Místo toho naléhají, aby učitelé poskytovali vedle výkladu evoluce stejný čas "vědeckým důkazům proti evoluci", nebo požadují aby byla evoluce prezentována jako teorie, nikoli jako skutečnost. Tato "měkká antievoluční stategie" je velice záludnou, protože při prvním pohledu nevypadá nábožensky, jak říká Eugenie Scott, presidentka pro-evolučního Národního centra pro vědeckou výchovu. Tato nová sémantická mutace kreacionistického dogmatu je bohužel účinná a vědce značně znepokojuje, protože veřejnost není dostatečně informována, aby rozpoznala pseudovědu. V článku jsou uvedeny podrobné údaje o této nové kreacionistické kampani a o snahách vědců postavit se této strategii na odpor.



Tradiční čínská medicína

Jesse Glass, Fukuoka Jo Gakuin College, Japan. Dopis redakci Skeptical Inquirer, 11/12 1996

Když jsem pracovala jako visiting profesor americké literatury na universitě v jedné z nejchudších oblastí Číny, pochopila jsem, proč většina Číňanů používá lidovou medicínu - jednoduše proto, že jsou nevzdělaní nebo že si nemohou dovolit Západní medicínu.
A i ti, kteří si mohou zaplatit péči západního typu, podstupují značná rizika. Úroveň hygieny v nemocnicích je tak nízká, že jakákoli léčba je spojena s možností komplikací a rizikem infekcí. Procházela jsem nemocnicí v Quinzhau a byla jsem uvítána lékaři se špínou za nehty a ve špinavých blůzách. Jeden z mladých učitelů na universitě byl operován pro apendicitidu - standardní procedura ve všech amerických nemocnicích - a téměř zemřel, protože zřejmě nebyly řádně sterilizovány nástroje. Tradiční léčebná ambulance této nemocnice byla alespoň plna vůní a kořenů. Ačkoli podlaha byla právě tak hrubá a okna nemytá jako na lůžkovém oddělení, atmosféra byla přece jen poněkud lepší. Přesto jsem viděla, že při akupunktuře byly používány pro pacienty stále stejné jehly, sotva smočené v alkoholu.
Ti naši přívrženci New Age hnutí, kteří tak propagují orientální léčebné techniky, by měli navštívit vesnickou Čínu, aby porozuměli, proč se pacienti řadí do fronty před někým, kdo jim pokládá ruku na jejich tělo s nadějí, že jim opraví jejich čchi. Nebo proč pojídají přáškované kosti a kořínky, aby si vyléčili cokoli od žaludečních potíží k rakovině. Druhá možnost je v současné Číně rovnou životu nebezpečná. Zastánci New Age medicíny by pak ocenili skutečnost, že Západní medicína, spolu s dokonalou hygienou, je jedinou účinnou zbraní, kterou máme proti větším zdravotním problémům.



Fikce a fantazie

M. Grover: Skeptical Inquirer 1/2 1997 . Dopis redakci.

Míval jsem dojem, že fikce je - že prostě je opravdu jen fikcí. A že kriminální příběhy, ačkoli popisované děje jsou racionální a jejich autoři jsou realitou, ve skutečnosti nejsou o nic víc "fakty" a o nic víc reálnější, než literární "fantazie". Jakákoli fikce, veškeré umění, je výtvorem lidské imaginace.
Jestliže ale nyní nemůžeme rozlišit, co je faktem a co fikcí, vědou a paranormálnem, pak se dostáváme do zmatků. Nevěřím, že správným řešením je požadovat, aby fikce ve smyslu umění byla limitována jen na realismus, ale musíme si být jisti, že my, jako posluchaři a čtenáři, budeme schopni rozlišit mezi faktem a fikcí, abychom nevmímali fikci jako fakt. Nerozčilujme se a neobávejme se literárních nástrojů a postupů, tak oblíbených nyní v běžné literární kultuře, ale s veškerou energií se snažme docílit toho, aby byl každý vychován a vzdělán tak, aby mohl rozlišovat mezi vědou a pseudovědou, faktem a fikcí, důkazem a příběhem. A pro zábavu si čtěme a vychutnávejme fikci jako fikci.