ROZHOVOR
O VĚDĚ, PAVĚDĚ A (NAŠÍ) BUDOUCNOSTIROZHOVOR
O VĚDĚ, PAVĚDĚ A (NAŠÍ) BUDOUCNOSTI
JS.: Před nějakým tím rokem ses´ věnoval umění, to jsi pak opustil. Kvůli
čemu?
PV.: To má několik různých důvodů. Hlavním je asi to, že žádné umělecké dílo
nemá univerzální platnost, kdežto vědecké poznatky ano. To, jak určitý obraz,
hudební skladbu, film či knihu vnímá nějaký člověk, je povýtce relativní,
subjektivní a je to jeho soukromá věc. Naproti tomu (tvrdá přírodní) věda, tam,
kde dospěje k nějakému poznání a koncepci, je toto poznání (téměř) naprosto
objektivní a neotřesitelné. To plyne ze samotné podstaty vědecké metody - její
výsledky jsou nezávisle ověřovány na mnoha místech na světě a tímto tvrdým
filtrem projde opravdu jen to, co je maximálně (neříkám na 100%) spolehlivé a
věrohodné. Je to dáno také odlišným předmětem zájmu vědy - tím nejsou nestálé
emoce a subjektivní zážitky, jako v umění, ale objektivní jevy, které opravdu
nejsou nijak výlučně spojeny s jedincem, který je zkoumá a pozoruje. Musíme si
uvědomit, že moderní "sjednocená" a souvislá věda je stará pouze
nějakých 400 let, jejími hlavními "otci" jsou pánové Kepler, Galileo a
Newton. Tedy důsledně racionální myšlenkové postupy jsou pouze tenkou slupkou naší
civilizace, která může být kdykoliv jejím barbarským nitrem "shozena" a
pak bychom se divili :-), co je všechno taky možné. Především bychom
"zjistili", že jsme příšerně "přemnoženi" a nastala by
šílená vražedná řež o přežití. Pouze věda a její aplikace totiž umožňují,
aby na této planetě bylo a přežívalo 6 -7 miliard lidí.
Ale zpět k umění - samozřejmě jím neopovrhuji, i když ho považuji za víceméně
soukromou záležitost každého člověka a je asi také snadnější stát se něčím,
čemu se říká "umělec", než vědcem. Umění slouží podle mne ke
kompenzaci šoků člověka z jeho okolí, k reflexi jeho zážitků a osobní existence,
ke kultivaci našich životů. Problém je ale to, že co subjektivně vzniká, nemůže
se nikdy stát všeplatným, hlavně pokud jde o skutečné umění. Pokud nějaký
tvůrce umění (hlavně pop-umění) touží po tom, aby byl všeobecně oblíben a
ctěn, vzbuzuje to ve mně vždycky podezření, že jde o umělecké placebo.
Mé "věnování se" umění se odehrávalo hlavně kolem poloviny 80. let a do
začátku let 90. a bylo pod vlivem dada, surrealismu, existencialismu, absurdni
literatury aj. experimentálních literárních technik (ale samozřejmě mne tehdy
zajímaly zároveň i různé přírodovědné obory). Byla to zřejmě reakce na
tehdejší dusnou atmosféru a bolševický režim, který nepřál individuálním
prožitkům a prováděl globální cenzuru umění. Dnes je situace jiná - nikdo nikomu
nepředepisuje v masovém měřítku (aspoň ne přímo viditelně a pokud nepočítáme
reklamy), co má dělat, zato naše věda se vlivem doktrinářských
(pseudo-konzervativních a postmodernistických) filosofů, ekonomů a politiků a
různých hlupáků :-) dostala do defenzivy, která již hraničí s ohrožením
duchovní i materiální existence tohoto národa jakožto národa, patřícího k
vyspělému světu. Proto vidím v současnosti jako naprostou nutnost věnovat se
přednostně propagaci vědy. Také si myslím, že náš současný ekonomický marasmus
souvisí s potlačováním a společenskou degradací naší vědy a zároveň s boomem
šarlatánství a pavěd. Čím více přesných racionálních poznatků a jejich
aplikací, tím je společnost (i ekonomicky) efektivnější a vitálnější a naopak.
JS.: Vedeš rubriku
v AmberZinu, jsi členem Sisyfa, doufám, že tedy na 100%
upřednostňuješ racionální vědecké myšlení. Není ti v dnešní době trochu
smutno nad tím, co se taky prezentuje jako věda?
PV.: Tam, kde (současná) přírodní věda operuje, tj. v oblasti jevů v objektivním a
z hlediska individuálního vědomí vnějším světě, tam skutečně téměř na 100 %
upřednostňuji vědecký styl a racionální metody. Cokoliv jiného bych považoval za
krok vzad nejméně o těch 400 let. Tady je na místě zeptat se, co je to vlastně ona
tolik "proklínaná racionalita" (proklínají ji ovšem hlavně ti, kteří
nejsou jakéhokoliv racionálního myšlení schopni :-)). Řada lidí ztotožňuje
racionalitu s rozumem, logikou, s logickým myšlením. Myslím, že je to poněkud
zůžená představa. Sledujeme-li etymologicky význam slova "ratio",
zjistíme, že je to "poměr", což je synonymem pro slovo "vztah".
Racionalismus je tedy hledání vztahů, obecně nějakého uspořádání či
zákonitostí, nikoliv nutně přísně logických. Svět skutečně JE NĚJAK
uspořádán. Kdyby nebyl, ani bychom si v něm neškrtli. V tomto smyslu, tedy ve smyslu
hledání vztahů a uspořádání, je možno používat racionálních přístupů i při
analýze a tvorbě umění i jiných přirozeně iracionálních záležitostí :-)).
Samozřejmě, pokud se něco, co není vědou ve smyslu empirického ověření,
reprodukovatelnosti a myšlenkové koherence a nerozpornosti, za vědu vydává, je to
smutné, protože je to buď omyl nebo podvod. Jistě, řada pavědců se snaží
kamuflovat své počínání kvazivědeckým slovníkem, protože se tím mohou VELICE
snadno vetřít v přízeň laické veřejnosti (a hlavně hrubě nevzdělaných
redaktorů bulvárních médií) parazitováním na vážnosti vědy, která svůj
úspěch a sílu víc než dostatečně v dějinách prokázala. Ale je nutno říci, že
takto si nepočíná nutně každý pseudovědec - někteří svůj odpor k vědě
dávají otevřeně najevo a vyznávají nezakrytě a naplno okultismus a mystiku.
Samozřejmě neopomenou zdůraznit, že je to prý proto, že jejich "tajné
esoterické nauky" jsou něco naprosto vědě nadřazeného, že duchovní (rozuměj
okultní a mystické) nauky mohou strčit tu "materialistickou vědu" do kapsy,
že hmota je iluze a že to pravé je síla myšlenky apod.. Já osobně bych navrhl
rozlišovat "esoteriku (tj. to, co je přístupné jen zasvěcencům)" na
pravou, přirozenou a falešnou, umělou. Např. matematika a fyzika jsou esoterikou
přirozenou - nikdo v nich nikomu nic neutajuje, veškeré poznatky jsou veřejně
přístupné a záleží jen na nadání, energii a úsilí jednotlivce, v jaké míře do
nich pronikne, v jaké míře do nich bude "zasvěcen". Naopak esoterika umělá
se vyznačuje úmyslným zatajováním a ukrýváním souvislostí, které mají být
údajně jejím obsahem. Většinou je to prostě proto, že tyto souvislosti neexistují
nebo že jsou vylhané či deformované. Okultní (zatemněné) je tedy v tomto případě
totéž, co obskurní :-). A vede to k sektářství. Naproti tomu věda je naprosto
otevřena všem i všemu, co ji může posunout "dopředu".
Ten, kdo opovrhuje moderním racionalismem a dobou osvícenství, která ho zrodila, by si
měl nejdřív přečíst něco od Voltaira a Diderota. Pak možná zjistí, co znamenalo
osvícenství pro celou naši civilizaci. Bez osvícenství by nebyl Internet, nebyly by
kosmické lety, nebylo by téměř nic z toho, co dnes používáme a co potřebujeme.
Nicméně hromadné vraždy a fašismus by existovaly i bez osvícenství a aplikací
vědy - jen místo otravnými plyny by byli lidé vražděni ve velkém motykami, jako v
Pol-Potově Kambodži (je to velmi "přírodní a ekologické" :-) ). Jsem
přesvědčen (a jsou o tom přesvědčivé doklady), že Pol-Potův režim byl skutečně
útokem na atributy západní industriální a scientistické civilizace. To, že byli
vězni v nějakých koncentračních táborech označování čísly, není pro mne
důvodem ke "zrušení" číselné soustavy a teorie čísel. Ostatně každý
čtenář kontroverzního bestselleru "Jitro kouzelníků" se mohl
přesvědčit, že německý fašismus se s vědou a racionalitou prakticky vůbec
nesnášel. Většina německých vědců také před Hitlerem utekla do zahraničí. Tak
byl například založen i dnešní ekonomický úspěch USA, který plyne v neposlední
řadě z jejich světového prvenství ve vědě. A z toho, jak je tam věda vážena a
ctěna. Racionalismus a věda je tedy evoluční výhodou lidského společenství a rodu.
JS.: Nezdá se ti, že se iracionálno stává módou i ve vědeckých kruzích?
PV.: Myslím, že ve skutečně vědeckých kruzích ne. V přírodních vědách to
platí vlastně jen okrajově pro oblast biologie a biomedicíny, kde např. u nás
působí guru některých iracionalistů a pseudovědců, prof. Zdeněk Neubauer, který je nyní spíš
filosofem (a to ještě nepříliš ve světovém měřítku oceňovaným) než biologem a
který se zastává astrologie, hermetiky a homeopatie. Nebo animista - mystik Sheldrake.
Jistá obliba pavěd a iracionality se vyskytuje patrně mezi filosofy, psychology,
lékaři a psychiatry v daleko větší míře, než mezi biology. (Je tam mnoho lidí,
věřících na kontakty s mimozemšťany, v telepatii, astrologii, homeopatii,
kreacionismus, stěhování duší a v bůhvíco ještě :-)). Tyto převážně
humanitní obory však nepokládám za "plnohodnotnou" vědu v Popperově
falzifikačním smyslu. Ani dle pravidla, že "každá věda je pouze natolik vědou,
nakolik může používat matematických metod" tyto obory neobstojí jakožto vědy.
Samozřejmě, nelze mít např. psychologii za zlé, že není ani zdaleka čistou vědou
v pravém slova smyslu. Je to dáno hlavně její doménou činnosti a tím, že existuje
mnoho navzájem naprosto se vyvracejících (ale přitom v rámci oné "vědy" v
principu přípustných) koncepcí a škol (věc v takové fyzice naprosto nemyslitelná).
Nicméně problémem je, když psychologové svůj spekulativní a "zaumný"
styl myšlení přenášejí do oblastí, kde EXAKTNÍ ZKOUMÁNÍ JE MOŽNÉ a kde
existují již spolehlivé (nebo relativně daleko spolehlivější) informace, jak to je
nebo jak tomu může či nemůže být. Toto je jeden z možných způsobů vzniku pavědy
- nepřípustná extrapolace spekulativních metod do oblasti, domény
"tvrdých", exaktních vědních metod a poznatků.
JS.: V poslední době mě volalo několik lidí a ptalo se mě, co si myslím o roku
1999, prý podle předpovědí a Nostradama to bude něco. Samé katastrofy. Nemám už
sil na takovéto hovadiny, kterými krmí své čtenáře různé časopisy a noviny,
odpovídat. Co bys ty těmto vystrašeným lidem vzkázal?
PV.: Katastrofy byly, jsou a budou. Proto se může náhodou stát, že nějakému
Nostradamovi či "Blbadamovi" občas předpověď "vyjde", zvlášť
pokud se ona "předpověď" ex-post šikovně dointerpretuje. Tím sice nikoho,
ani sebe, nemohu uspokojit :-), nicméně je to tak. Daleko spolehlivější předpovědi
přírodních katastrof nám může dát (a to se už budu poněkud opakovat :-)) věda.
Je otázkou, jestli by např. ony nedávné povodně na Moravě byly natolik ničivé,
kdyby se u nás více podporovala meteorologie, hydrologie a obory s tím související.
Lidé mohli být aspoň v nějakém rozumném předstihu varováni, když už nic jiného.
Pokud jde o nejbližší 2 roky, tuším, že nejrůznější pokleslé časopisy krmí
své čtenáře strašením ohledně jakéhosi prý "osudného postavení planet v
jedné přímce" či dokonce "ve formaci kříže". Je to neuvěřitelná
blbost. Zaprvé, žádné takové postavení planet se konat v této době nebude, a za
druhé, i kdyby se konalo, nemělo by to na průběh procesů na Zemi prakticky žádný
měřitelný vliv. Tyto nesmyslné vize totiž uvažují o jakýchsi silách, které by
"mohly" (údajně) způsobit zemětřesení, poruchy magnetosféry apod., jde
tedy jednoznačně o kategorii jevů fyzikálních. Jenže dnešní, velmi propracované a
v tomto směru plně postačující, fyzikální koncepce jednoznačně takovéto silové
působení planet na Zemi VYLUČUJÍ. Vzkázal bych tedy: počkejte si na konec roku 1999
a ověřte si, jestli se něco katastrofálního, co vám KONKRÉTNĚ sugerují
"záhadologové" a mystici, stane nebo ne. Pokud ano, klidně si věřte
Nostradamovi. Pokud ne, raději uvažte, není-li lepší věřit "oficiální"
:-) vědě a sežeňte si knihu o nebeské mechanice a fyzice Sluneční soustavy. A volte
pouze politiky, kteří budou mít ve volebním programu masivní podporu české vědy.
Jinak, samozřejmě, člověk na své planetě čelí mnoha potenciálním katastrofám.
Jednou z nich je možná náhodná srážka s nějakou kometou či planetkou
prolétávající v okolí Země (právě taková asi vyhubila dinosaury před 60 miliony
let). Není jiná možnost, jak se tomu vyhnout, než pozorovat astronomickými
dalekohledy neustále okolí Země, jestli se na nás něco náhodou neřítí. A pak
tohoto vetřelce zneškodnit odklonem jeho dráhy nebo rozbitím atomovou bombou (viz
filmy "Drtivý dopad" a "Armageddon").
Může nás pravděpodobně potkat i energetická či ekologická katastrofa (kolem roku
2050). I tu je možné nejspíše předpovědět či odvrátit pomocí jejího
modelování za použití našich vědeckých (= nejvíce spolehlivých) poznatků,
obecně pomocí principů přesného racionálního poznání.
Analogické je to i u dalších přírodních katastrof.
JS.: Jsi člověk trávící hodně času brouzdáním po netu, co ti to dalo a co vzalo?
PV.: Nejdřív, co mi to vzalo :-) : samozřejmě se na mě jakožto dial-upistovi hodně
napakovala Společnost Proti Telefonování a
Internetění. Vzalo mi to i většinu místa na disku a hodně času i spánku.
(Hodně času bere nejen "browzdání" :-), ale i mailování a dělání
www-stránek.)
Poskytlo mi to ale (asi jako každému on-line) velkolepý přístup k informacím a
možnostem jejich zpracování, možnost komunikovat s více lidmi než doposud. Ohledně
informací - teprve po napojení na Net člověk zjistí, jak zaostalý a zápecnický je
náš domácí informační "rybník". Stručně řečeno - člověk se dozví o
věcech, o kterých téměř nikdo v Čechách v podstatě neví a leckdy ani vědět
nechce, nemá o to zájem. Jiná věc je, že ne pro každou informaci má člověk
okamžité použití. Na Netu jsem taky získal řadu zajímavých materiálů (textů a
obrázků), ze kterých jsem mohl čerpat při publicistické práci v rámci ŽIVLU, AMBERZINU i SISYFA. Myslím, že Internet je lepší, než
kterákoliv encyklopedie, než všechny encyklopedie dohromady. Nenajdete na něm sice
úplně "všechno", ale rozhodně velmi mnoho včetně speciálních věcí.
Samozřejmě, vše je nutno posuzovat kriticky, jak každý ví, na Netu člověk najde Scientific American i blábolivý manifest sekty Heavensgate (viz též The Keeper's of Heaven's Gate - The
Millennial Madness , http://www.heavensgatetoo.com/
a http://www.levelabovehuman.org). Ale
rozhodně nemají pravdu lidé, kteří tvrdí, že věnovat se Internetu je jen ztráta
času. Ztráta času je to jen pro toho, kdo neumí dostatečně intenzivně s informacemi
pracovat. Ale i pro tyto lidi bude mít Internet cenu, až někdy (v neurčité
budoucnosti) bude možný přístup na Net (přes telefon, radiové vlny nebo optický
kabel) za civilizovaný paušální poplatek, jak je tomu dnes v Americe. Pak
neefektivnost jejich hledání nebude mít takový negativní finanční efekt, jak je
tomu dnes, kdy v této zemi vládnou fakticky mj. vydřidušští telekoumáci :-).
JS.: Najdeš si čas přečíst si knížku? A jakou?
PV.: Vzhledem k tomu, že doposud prakticky bydlím ve
svém antikvariátu :-), mám v ruce nějakou knihu téměř neustále. Přednostně
čtu ty knihy, které mají nějaký vztah k mé publicistické činnosti. V poslední
době jsem četl třeba "Řeky na Marsu" od Pierse Bizonyho. Teď čtu před
spaním 2 novely od Raymonda Radigueta (Ďábel v těle a Ples u hraběte d´Orgel) - mám
dost rád francouzskou avantgardu a dekadenci, protože je myslím jemnější,
rafinovanější a hlubší než americká (anglosaská?) přímočará brutální a
morbidní tvorba :-). Jinak bych rád dočetl "O lidské přirozenosti" Edwarda
Wilsona a podíval se na cca 50 jiných knih, mj. "Člověka revoltujícího" od
Alberta Camuse a "Renesanci rozumu" od Jiřího Krupičky. Taky pochopitelně na
něco z matematiky a fyziky. Ale toho času teď máme asi téměř každý poměrně
málo... Zvlášť, když čteme ještě věci z webu :-).
JS.: Přikláníš se ke Cyberpunku, co pro tebe znamená a můžeš ho nějak blíže
definovat?
PV.: Ke kyberpunku se, myslím, nijak zvlášť vnitřně nepřikláním, i když ho
považuju za celkem zajímavý a přínosný estetický proud, který má mnoho styčných
bodů s moderní technologií a vědou (řada jeho protagonistů jako Bruce Sterling a
Rudy Rucker se zabývala i některými otázkami vědy). Ale asi narážíš na profil ŽIVLU a AmberZinu
:-). Tedy - v umělecké rovině jde zřejmě o průnik poválečného film-noir s tvrdou
technologickou a akční sci-fi, jaký vidíme třeba ve filmech "Útěk z
New-Yorku" a "Blade Runner". Kyberpunk je ale taky filosofie, která nás
má jakoby duševně připravit i na možná méně optimistickou blízkou budoucnost,
silně ovlivněnou vysokou technologií. V tomto směru nás třeba Gibsonův Neuromancer
svým způsobem, i když asi ne doslova, mohl připravit na realitu dnešní zasíťované
informační společnosti. A co přijde za 10-20 let? To asi nikdo přesně neví, stejně
jako to, jaký vztah je žádoucí k těmto změnám zaujmout. Myslím, že celkem dobrou
strategií je se na přicházející technologické a s nimi spojené společenské změny
dívat nenaivně, nezaujatě a vnímavě a vybírat si z nich to relativně dobré. Ten,
kdo je připraven a je ve střehu, může vyjít z tohoto střetu s překotným vývojem
vítězně a to je taky snad i pravým obsahem slova "technooptimismus". Čili
pravým cílem "pochmurného" kyberpunku může být i nějaký ten "happy
end" :-). Být připraven na zítřek, to je to pravé. Nicméně není tak těžké
vidět, že většina lidí i politiků v Čechách je naprosto neadaptabilní, strnulá a
pasivní. Jak dopadne kontakt této ve skutečnosti nestrukturované, atomizované,
bigotní, nepružné a nekooperativní společnosti s tvrdou nárazovou globální vlnou
změn, těžko říci. Zatím je to trochu fraška, každý druhý člověk zde žije
ještě v minulém století a to je ještě dost lichotivé :-). Už před 30 lety napsal
Alvin Toffler k tomuto tématu zajímavou knihu "Šok z budoucnosti", tu bych
doporučil každému k nahlédnutí :-). A k problematice kyberpunku (nepřímo) snad i
klasická díla zakladatele kybernetiky ze 40. a 50. let - Norberta Wienera -
"Kybernetika" a "Kybernetika a společnost". Slabší nátury snad
mohou sáhnout i po pozdních románech Stanislava Lema ("Mír na Zemi" a
"Fiasko"), kde jde v podstatě o totéž, i když estetickým kánonům a
formálním technikám amerického kyberpunku určitě neodpovídají :-).
JS.: Které jiné umělecké směry tě oslovují a co konkrétně?
PV.: Toto bude velmi fragmentární :
V umění vnímám nejvíc literaturu, hudbu a film. Výtvarno a divadlo pouze
příležitostně. V literatuře jde o moderní autory, ovlivněné surrealismem,
existencialismem a absurdnimi proudy, konkrétně např. - Raymond Queneau (mimochodem
také matematik :-)), Albert Camus, Alfred Jarry, Boris Vian (taky k matematice trochu
přičuchnul :-)) ... Ve sci-fi je myslím zcela jedinečný Stanislav Lem, jiným
způsobem zase Kurt Vonnegut.
V hudbě dávám přednost modernímu jazzu (bop, free-jazz a jazz-rock), kultivovanému
rocku a rhytm´n´blues (včetně prvků soulu a funky), hlavně mezi léty 1970 - 1990
(Miles Davis, Keith Jarrett, Emerson + Lake + Palmer, Jethro Tull, The Who, Alan Parsons
apod., i třeba tvrdší americký sound :-)), ambientní hudbě (Brian Eno), občas
poslouchám i klasickou a moderní "vážnou" hudbu (Janáček, Martinů,
Rusové, Glass, Elgar aj.). Z filmových režisérů mám slabost pro "novou
vlnu" 60. let, dál Stanleyho Kubricka, Luise Buňuela a Woodyho Allena etc. etc...
JS.: Na závěr moje klasická otázka. Tvoje moto, krédo nebo vzkaz pro toho, co právě
teď toto čte?
PV.: Pokud chcete se svým životem na tomto kusu země skutečně něco podniknout, pak
věda je vaším silným spojencem, nikoliv nepřítelem, jak se vám možná dnes kdekdo
snaží nabulíkovat a jak vám to možná i trochu předvedli v praxi (ve formě
drezúry) vaši často příšerní učitelé matematiky, fyziky apod. na základce a
středních školách (kdo neumí, učí :-)) . Vykašlete se na učitele a rádce, pokud
jsou špatní, a učte se a studujte sami.
