Clinton

Clinton

Marek Gregorius

Nedávno jsem si naplno uvědomil, že Clintonovu aféru je třeba nahlížet z opačného úhlu, jako triumf demokracie, která je jediným systémem, ve kterém je tyran odstranitelný ještě ve fázi tyranství počátečního. Jestliže je pravda, že již za Clintonova guvernérství ve státě Arkansas byli policejní příslušníci nuceni mu dopravovat dívky do jeho blízkosti (dosvědčeno jimi samými před soudem), jestliže je pravda, že ještě před aférou Monika sexuálně zaútočil (chytil po chvíli hovoru za ňadro) v Bílém domě na jednu nově příchozí pracovnici v den, kdy této zemřel manžel, jestliže, jak potvrzuje i vše kolem Lewinské, ať už ji nastrčil kdokoliv, mu moc všeobecně splývá se sexuálním panováním (k čemu by v jeho pojetí sloužila moc, kdyby se nepromítla také a hlavně do sexuální dominance?), pak se pohybujeme sice na kilometry daleko, ale přeci jen na přímé spojnici ke zjevům typu Husajna, Stalina, Maa, Kim-Ir sena, aj. s jejich naprosto nekontrolovatelnou libovůlí, všemocným aparátem a totální beztrestností před zákonem, mj. a také in eroticis (Maovy harémy, Stalinovo chytání děvčat v setmělých moskevských ulicích vozy tajné policie, tzv. Pleasure team současného severokorejského despoty, neuvěřitelného Kim-Čong Ila). A dokazuje to velikost americké svobody a demokracie, že si nepřestává dělat nároky na to, aby byl president jen voleným representantem svrchovaných jedinců nadaným určitými zodpovědnostmi a disponujícím elementární úrovní; že nachází mechanismy, jak oprávněnou kontrolu nad svým zástupcem prosazovat. Slouží jí vlastně ke cti, že se takovému presidentu jako Clinton vysmívá jeho mluvícími loutkami (dostal jsem předevčírem ze Států jednu takovou, nesmírně zlomyslnou) i tisícem karikatur, požadujíce takto znovuobnovení vážnosti a důstojnosti úřadu. A musíme s tím i nechtěně akceptovat všechen mediální humbug, nechutnost zprávy Starra i všebecnou vulgaritu takto přetřásané věci. O podobném konceptu kontrolované moci jsme si zde v Česku mohli do nedávné doby nechat jen zdát, viz verš Ivana Diviše: "A Pražský hrad / kde potmě mrdá Husák."