Klonování

V poslední době pronikla do veřejných sdělovacích médií věda. A nejedná se o obvyklé počítače a s tím spojené věci, jako je Internet a obchodní války, ale záležitost naprosto vědeckou: „Tvorbu klonů". Podívejme se na to ze strany vědy a toho jaké možnosti to může přinášet. Současně se však budeme zabývat tím, co s tím spojují novináři - etikou vědy.

Klonují se ovce, krávy a myši. Nedávno kdosi zaplatil za klonování psů. I když to není klonování člověka přímo, čím více různých organismů budeme umět klonovat, tím větší bude pravděpodobnost, že zvládneme i člověka. Troufám si říci - a možná vám to bude znít kacířsky - člověka už de facto klonovat umíme. Je to jenom otázka toho, kdo to zkusí jako první. Věřím, že v nějaké laboratoři už to připravují. Samozřejmě potichu, aby nevzbudili pohoršení a nezpůsobili si zákaz dříve, než to dodělají. Až to budou mít hotové, což je záležitost pár měsíců, tak s tím vyjdou na veřejnost. Vzhledem k tomu, kdy se objevily zprávy o klonování Dolly, to může být už zítra. Ano jistě, zdá se to neetické a mluví se proti tomu, ale určitě se najde vědec, který neodolá, aby nebyl první.

Jakým způsobem zakázat klonování? Jedná se o vědecký pojem, který se bude těžko vysvětlovat jazykem práva. Lidská bytost je podle práva až od okamžiku narození. Do té doby nemá žádná práva. Klonování embryí není tedy totéž, co klonování lidí. A pokud si od každého nadějného embrya udělám pár klonů, tak jsem nic neporušil. Pak počkám, zda to je nadějný člověk a mohu nechat vyrůst i ty další. Navíc se bude velmi těžko prokazovat, že jsem klonoval, jediný možný důkaz by bylo úplné srovnání genetického kódu a to zatím neumíme.

Kromě toho, i kdyby se podařilo prosadit zákaz v některých státech, kde má morálka silné postavení, tak tu stále budou existovat státy, které na to nepřistoupí. A budou existovat lidé, kteří na to věnují peníze. A budou existovat vědci, kteří v zájmu slávy nebo peněz a někteří z nich i „vědy" to ochotně udělají. Jediné, čeho se tím dosáhne, je mírné zpoždění. Vzhledem k tomu, co potřebujete a k rozšířenosti vědeckých poznatků, tak řádově pár let. Má tedy cenu něco zakazovat? Neodložíme si tím jenom o pár let výsledky, které mohou přinést prospěch celému lidstvu. Navíc je těžké říci, kde je ta hranice. Vždyť se s lidskými geny už manipuluje. A stojíme na prahu změn genů. Nejprve s cílem vyloučit nebezpečné choroby, později „vylepšit" člověka. Podle mého jsou takové manipulace mnohem méně etické a při tom se o jejich zákazu nemluví. Jaký velký je rozdíl přidat lidský gen myši nebo ovci a přidat třeba tygří gen člověku (s cílem dosáhnout člověka tygří síly a rychlosti)? To první se dělá a to druhé se zase tolik neliší. Přesto o tom druhém nikdo nemluví!

Navíc je tady otázka, kde začíná člověk. Jaká je vlastně definice člověka?

Možná si teď říkáte, že jsem cynik, ale s tím soudem ještě chvíli počkejte, to „lepší" teprve přijde. Dostáváme se totiž k otázce „proč klonovat?" Důvodů je více, vezměte to od těch etičtějších.

Jsou jedinci, kteří mají zvláštní schopnosti, které mohou být k potřebě celému lidstvu. Většinou bývají nazýváni génii a rodí se jich jen pár. Ostatní mají problémy jejich dílo pochopit, nemluvě o případném pokračování. Někteří z nich již zemřeli, což je zatím trochu na překážku, ale ne zase tolik, je to jen otázka času, kdy se podaří vymyslet klonování z mrtvých buněk. Je to špatné nebo není, udělat si nového Michelangela, Mozarta nebo Einsteina?

Představte si následující model: geniálního vědce budeme klonovat každých dvacet let. Dohromady vytvoří tým, který bude schopen daný problém řešit i několik stovek let - věc, kterou jinak nedosáhnete. Lidstvu jako celku to může velmi pomoci. Asi by to vadilo danému vědci, ale většina vědců je ochotna přinést oběť pro svoji vědu. A tahle oběť zase není tak velká. Navíc většina vědců touží po chytrých studentech, kteří budou schopni v jejich díle pokračovat. Vzhledem ke stále rostoucí složitosti výzkumu je to možná jediná cesta, jak některých výsledků dosáhnout.

Pokud manželé nemohou mít děti, není lepší jim poskytnout jejich vlastní kopie, než dítě, které je napůl nebo zcela cizí.

Je tady samozřejmě zneužití, které bylo v několika povídkách science fiction použitou: klon má tytéž znaky jako vzor - papilární linie, sítnici i vlastní geny. Navíc potomci klonu budou k nerozeznání od potomků vzoru. Stvořím někomu bohatému potomka a budu soudně požadovat placení alimentů. Na to vlastně ani nemusím dělat klon, stačí manipulace na úrovni chromozómů.

Dalším možným zneužitím je tvorba klonů lidí, kteří jsou geniální jiným, pro lidstvo nepříliš příznivým způsobem: lidé bez svědomí, diktátoři atd. Proč si neudělat armádu z klonů jednoho vhodného vojáka. Perfektní předpoklady a perfektní výcvik mohou vytvořit opravdu účinnou zbraň.

Navíc je to oblast pro zajímavý výzkum: jak moc ovlivňuje prostředí osobnost a jak moc je to dané geneticky. Je rozdíl mezi výchovou v rodině a v dětském domově? A co rozdíly mezi jednotlivými kulturami? Nemluvě o fyzikálních, chemických a biologických vlivech: gravitace, jiné složení okolí, příměsi ve stravě, pohybové režimy, atd.

Stále ještě jsme se zabývali záležitostmi ještě relativně etickými. Další v pořadí je pěstování náhradních dílů. Máš už špatné srdce, počkej pár let, vypěstujeme ti klona a dostaneš jeho. Že se nervové buňky neobnovují, nevadí implantujeme ti nové. Žádné problémy se snášenlivostí. Prostě si budeme doma pěstovat svoje klony, raději preventivně, není nad to být připraven. A až to přijde, tak použijeme jednoho z nich a necháme si opravit, co je potřeba.

Už tu byla zmíněná genetická manipulace. Klonování je ve skutečnosti první stupeň k výrobě lidí „na zakázku" - s chtěnými vlastnostmi. Jistě může to přinést lidstvu mnoho přínosného. Třeba příprava speciálních lidí na pobyt na kolonizovaných planetách. Nebo rybolidí a ptakolidí. Ale je to hraní se samotnou lidskou podstatou. Dostáváme se zpět k základní otázce, která by měla být tak jako tak zodpovězena: co je člověk?

Martin Heisler