Většinu fantastických dopravních prostředků, zejména LÉTAJĺCĺCH STROJŮ a PONOREK, poháněla ELEKTŘINA z galvanických ČLÁNKŮ. Ale už v druhé polovině sedmdesátých let devatenáctého století vznikla v podzemním městě KOAL-CITY první elektrárna. Nevíme o ní mnoho. Vyráběla nepřetržité proudy svými magnetoelektrickými stroji, pravděpodobně generátory. Zdá se, že byla tepelná. To je velká technická zvláštnost, protože JESKYNĚ zvaná NOVÁ ABERFOYLIE, v níž Koal-City stálo, byla ustavičně ohrožována výbušným uhelným plynem, a obyvatelé města proto dbali na to to, aby nikde nehořel žádný oheň. Moderní elektrárna stála i v NOVÉM ARTENAKU, ve MĚSTĚ, jež vybudoval doktor Antekirt - Matyáš Sandorf. Byla tepelná, spakovalo se v ní anglické uhlí a její dynama nejnovější soustavy, zdokonalená doktorem, vyráběla proud, který byl jímán do zvláštních akumulátorů a teprve odtud rozváděn po ostrově vedením taktéž doktorovy konstrukce. Dynam bylo celkem dvacet, důvod vřazení akumulátorů do okruhu zůstal neznámý. Na plovoucím OSTROVĚ STANDARD-ISLANDU byla dokonce dvě elektrárny, každá o výkonu pěti milionů koňských sil. Zato elektrárna v BACK CUPU, ostrovní základně PIRÁTSKÉ PONORKY Ker Karrajovy, měla malý výkon - fakticky to byla jen velká baterie galvanických článků. Nejvíce elektrifikovaným městem byl zřejmě BLACKLAND. Původně zde stála parní elektrárna vytápěná dřívím. Jakmile se inženýru Camaretovi podařilo pomocí UMĚLÉHO DEŠTĚ změnit klima této pouštní oblasti a řeka se naplnila vodou, vznikla ve vzdálenosti deset kilometrů od města vodní elektrárna. Pouze pro případ nouze připravil inženýr Camaret elektrárnu, jejíž generátory poháněl stlačený vzduch.
Za skutečný technický zázrak je nutno označit lampu použitou při výpravě ke STŘEDU ZEMĚ profesorem Ottou Liddenbrockem a jeho dvěma druhy v červenci a srpnu 1863. Energetickým zdrojem lampy byl Ruhmkorffův přístroj blíže neurčené konstrukce, v podstatě ČLÁNEK. Šlo nepochybně o vynález německého elektrotechnika Heinricha Daniela Ruhmkorffa (1803 - 1877), který od roku 1825 působil v Paříži a proslavil se zejména vynálezem induktoru. Zlepšováním přístroje přišel na mizinu a zemřel v bídě. Jeho induktory se napájely z Bunsenových článků. Ruhmkorffův přístroj použitý Liddenbrockem musel pracovat na jiném principu. Šlo zřejmě o jakési elektrické články, protože výprava s sebou brala "nezbytné látky" pro tyto přístroje. Lampa sama je popsána jen neurčitě - je velmi spolehlivá, celkem skladná a přenosná. Zdrojem světla byla jakási spirála (*,*). Zato její výkon je nepřekonatelný ještě dnes, po 130 letech. Vydržela svítit od vstupu výpravy do podzemí 29. 6. 1863, kdy poprvé "tmou chodby proniklo jasné světlo" (*), až do 9. 8., kdy se cestovatelé dostali na pobřeží Liddenbrockova moře. Nutno ovšem dodat, že existovaly dva exempláře lampy; jeden se rozbil o tři dny později při pádu na zem. Téměř šestitýdenní provoz však lampu nevyčerpal; profesor Liddenbrock ji znovu úspěšně rozsvítil 26. 8. při dalším vstupu do podzemí. Zde se ukázalo, že nejenom svítí, ale dokáže i zažehnout doutnák (*) - provedl to profesorův synovec Axel. Při výbuchu však byla tato skvělá lampa zničena. To je ovšem velká škoda - kdyby se ji podařilo zachránit, předvést představitelům průmyslu a uvést na trh, H. D. Ruhmkorff nemusel zemřít v bídě.
CESTA DO STŘEDU ZEMĚ
Součástí výbavy STANDARD-ISLANDU, Plovoucího OSTROVA, byly elektrické bárky. Technické podrobnosti neznáme. Používalo se jich k rybolovu, ale i k zábavním výletům. Elektrické čluny dopravily delegaci Standard-Islandu na Tahiti.
PLOVOUCĺ OSTROV
Dotyk elektricky nabitého vodiče působí člověku i zvířatům bolest, pokud je napětí příliš silné, v krajním případě i smrt. Tohoto jevu využil kapitán Nemo k ochraně vstupu do PONORKY NAUTILUS: mohl kdykoli pustit proud do zábradlí vstupních schodů. Ke své škodě se o tom přesvědčili Papuánci, kteří chtěli proniknout dovnitř, ale také harpunář Ned Land, když se neopatrně zábradlí dotkl. Kapitán Nemo poznamenal, že napětí lze zvyšovat libovolně, tedy až do té míry, kdy ochrana bude smrtelná. Šlo tedy o ZBRAŇ na základě ELEKTŘINY.
DVACET TISĺC MIL POD MOŘEM
Elektrickou ochranou opatřil vstupní bránu tajemného hradu v Karpatech i fyzik Organik. Postižen byl všetečný lesník Nik Dek. Křeč mu zkroutila prsty tak, že se nemohl elektricky nabitého kování pustit. Bylo to krajně nepříjemné, tím spíš, že jeho přítel doktor Patak, ač byl nablízku, mu nemohl přispět na pomoc: byl totiž v té chvíli připoután k zemi dalším druhem ochrany, totiž MAGNETICKOU DESKOU.
TAJEMNÝ HRAD V KARPATECH
K dokonalosti byla elektrická ochrana přivedena v BLACKLANDU, nejhorším MĚSTĚ zla. Zdejší továrna byla obehnána zdí zakončenou hřebenem krytým VODIVÝM KOVEM. Kdo vylezl nahoru a hřebene se dotkl, začal se podivně kroutit, jako by se rukama přilepil, a pak odpadl a srazil k zemi ty, kteří stoupali za ním. Po stisknutí páčky odpadly od zdi všechny přistavené žebříky. Byla to praktická aplikace CAMARETOVY TEORIE, neboť elektřina se změnila v práci.
PODIVUHODNÁ DOBRODRUŽSTVĺ VÝPRAVY BARSACOVY
ZBRAŇ 29. století. Jde o výboje ELEKTŘINY dlouhé pětatřicet kilometrů, schopné pobít jednou ranou armádní sbor. Jiná takticko-technická data nejsou známa.
V XXIX. STOLETĺ (VĚČNÝ ADAM)
Úrodnou půdu v okolí BLACKLANDU obdělávaly elektrické pluhy a četná další zemědělská zařízení poháněná ELEKTŘINOU dodávanou VRHAČEM VLN. To vše byly vynálezy Marcela Camareta, duchovního otce MĚSTA.
PODIVUHODNÁ DOBRODRUŽSTVĺ VÝPRAVY BARSACOVY
Typ elektrického torpédového člunu, postavený podle požadavků doktora Antekirta - Matyáše Sandorfa. Ocelová loď byla dlouhá 41 metrů, na obou stranách zašpičatělá. Nosnost činila 70 tun. Poháněna byla ELEKTŘINOU, přičemž motory napájely ČLÁNKY Antekirtovy konstrukce. Paluba byla hladká, vodotěsně uzavíratelná. Jen nepatrná vyvýšenina se zasklenými otvory umožňovala výhled kormidelníkovi. Lodi byly očíslovány od jedné do tří. Antekirt používal nejčastěji Elektriku 2.
MATYÁŠ SANDORF (NOVÝ HRABĚ MONTE CHRISTO)
Působením ELEKTŘINY rostly na STANDART-ISLANDU pětatřiceticentimetrové ředkve a tříkilové mrkve. K obdobným výsledkům jindy a jinde došel i doktor Ox, vynálezce KYSLĺKOVÉHO OPOJENĺ.
PLOVOUCĺ OSTROV
DOKTOR OX
Všude tam, kde je ve verneovkách třeba nasadit mocný a nevyčerpatelný zdroj síly, používá se elektřiny; v českém překladu Dvaceti tisíc mil pod mořem z roku 1877 nalezneme pro elektřinu výraz "mlno". Elektřina především pohání motory LÉTAJĺCĺCH STROJŮ - všech s výjimkou LETADEL zkonstruovaných inženýrem Camaretem, technickým tvůrcem BLACKLANDU. Zato PONORKY pohání všechny, stejně jako ELEKTRICKÉ LODICE a torpédovky typu ELEKTRIKA. Žel, zachovalo se jen málo technických podrobností, jež by nám blíže objasnily podstatu elektrického pohonu. Víme například, že ponorku NAUTILUS poháněly elektromagnety a že vrtulemi vzducholodě GO AHEAD otáčel DYNAMOELEKTRICKÝ STROJ - tím ale naše znalosti končí. Elektřiny se kupodivu málo používalo k povrchové dopravě. Po STANDARD-ISLANDU jezdila elektrická TRAMVAJ a také POHYBLIVÉ CHODNĺKY hlavního města tohoto Plovoucího OSTROVA poháněla elektřina. O to hojněji se jí využívalo k osvětlení. Za mimořádnou pozornost stojí přenosná osvětlovací tělesa, jako byla ELEKTRICKÁ LAMPA používaná výpravou profesora Liddenbrocka ve STŘEDU ZEMĚ a podobně konstruovaná PODMOŘSKÁ SVĺTILNA, již měli ve výbavě potápěči Nautilu. V plavbě temnými mořskými spoustami pomáhala Nautilu UHLĺKOVÁ LAMPA zcela originální konstrukce, později zřejmě zopakované v podzemním městě KOAL-CITY. Někdy se elektřiny používalo způsobem, který je dnes už zcela běžný - v SIGNALIZAČNĺM STROJKU nebo v PODMOŘSKÝCH LANECH, která zajišťovala spojení Plovoucího ostrova s pevninou. Dnes nám nepřekvapí elektrický SPORÁK na Nautilu, těžební stroje v Koal-City či VRTAČ CHODEB v Blacklandu. V tomto městě zla pracovaly i rozmanité zemědělské stroje poháněné elektřinou, za všechny jmenujme alespoň ELEKTRICKÉ PLUHY. Některé vynálezy nás však překvapí i po mnoha letech. Na Standard-Islandu znali například ELEKTRIZACI ROSTLIN - její účinky byly blahodárné. POČĺTAČ vybavený klávesnicí také nemohl bez elektřiny pracovat - jsme v pokušení tvrdit, že to je snad nejvýraznější důkaz Verneovy technické prozíravosti, neboť v tomto případě se předpověď přesně splnila, přičemž v době, kdy Verne o počítači psal, nemohl o něm mít ani to nejmenší tušení. Bohužel se splnila i jeho předpověď MUČENĺ ELEKTŘINOU. I další vynálezy měly škodit lidem, ať už to byly ELEKTRICKÉ JISKRY, ELEKTRICKÁ OCHRANA, MAGNETICKÉ DESKY, PODMOŘSKÉ PUŠKY, anebo prosté ODPOSLOUCHÁVACĺ ZAŘĺZENĺ. Někdy dala elektřina impuls ke zkáze - stačilo, aby se neopatrná noha DOTYKOVÉHO PŘĺSTROJE, a celý ostrov vyletěl do povětří.
Nejstarší elektrická zařízení čerpala energii z rozmanitých ČLÁNKŮ, v nichž elektřina vzniká důsledkem chemických procesů. Náročnější technické projekty však vyžadovaly výkonnější energetický zdroj, ve MĚSTECH proto nalezneme ELEKTRÁRNY. Postupně ale zjistíme, tě naše současné znalosti o elektřině nestačí k plnému objasnění rozmanitých jevů. Mnohé záhady vysvětlí CAMARETOVA TEORIE, a hlavně XIRDALOVA TEORIE, opřená o pojem DYNAMOSFÉRA. Po jejich prostudování začneme lépe tušit, co mínil kapitán Nemo svým výkladem o "zvláštním druhu elektřiny", jak pracuje ODPUZOVACĺ PŘĺSTROJ a PŘITAHOVACĺ PŘĺSTROJ a k čemu je VODIVÝ KOV a VRHAČ VLN. Jelikož všechny druhy energie mají stejnou podstatu, při troše důmyslu lze jeden převádět v druhý - v krajním případě i bez pomoci technických zařízení!
Vynález Zefyrina Xirdala, tvůrce XIRDALOVY TEORIE, objevitele XIRDALIA, PŘITAHOVACĺHO PŘĺSTROJE a ODPUZOVACĺHO PŘĺSTROJE. Měl to být elektrický ČLÁNEK schopný obnovovat náboj postupnými reakcemi využívajícími rozpadu hmoty na energii, přičemž na konci procesu by zbytky hmoty byly definifitně převedeny na energii. Xirdal objednal výrobu přístroje u truhláře. Mělo to být kolo na železné ose, se sedmadvaceti žlábky na obvodu. Do nich měly být vsazeny baňky, zakoupené u obchodníka s chemikáliemi, který bydlel o pět set metrů dál. Truhlář zakázku splnil, kolo vyrobil, ale baňky se rozbily. Xirdal zakoupil u téhož obchodníka baňky nové a jistě by svůj vynález byl dokončil, kdyby svou pozornost nebyl upřel na další pokusy s PŘITAHOVACĺM PŘĺSTROJEM. Energetický článek, pokud je známo, nebyl nikdy dohotoven a jeho funkce nám zůstává ne zcela pochopitelná. Lze ho tudíž zahrnout mezi NEREALIZOVANÉ PROJEKTY.
HONBA ZA METEOREM
V některých českých překladech používaný název LÉTAJĺCĺHO (ale i jezdícího a plujícího) STROJE postaveného inženýrem ROBUREM po rozmontování ALBATROSU. Podrobnosti viz heslo POSTRACH.
PÁN SVĚTA
Šestisettunový parník DREAM, registrovaný pravděpodobně v San Francisku, byl k falešnému ztroskotání technicky uzpůsoben. Nedanálé klesání lodi a zděšené volání (do věci zasvěcených) námořníků včetně kapitána mělo výchovně působit na milionářského synka. Dějiny pedagogiky, vědy o výchově, neznají originálnější a také nákladnější výchovný projekt, než bylo falešné ztroskotání.
ŠKOLA ROBINSONŮ
Falešné ztroskotání zosnoval za jiných okolností pirát Ker Karraje, zvaný též hrabě dÝArtigas. Při jedné ze zkoušek PONORKY postavené firmou Cramps v Philadelphii podle návrhů inženýra Serk"ho se stroj už nevynořil. Tím byl vyvolán dojem, že se potopil navždy a že posádka zahynula. Ve skutečnosti podmořská lodice unikla a stala se z ní PIRÁTSKÁ PONORKA.
VYNÁLEZ ZKÁZY
Vynález slavného Edisona dokázal uchovat zvuk s touž přesností a se stejnými jemnostmi, jako fotografie uchová obraz nebo sochu (*); byl to tedy unikátní typ fonografu třídy hi-fi. Užíván byl na STANDARD-ISLANDU.
PLOVOUCĺ OSTROV
S fonografem, samotným Edisonem dokonce zdokonaleným, se také setkáváme v Číně: místo obvyklého válečku slouží k záznamu zvuku šikmo drážkovaný papír; stačí mluvit dostatečně nahlas do přístroje, aby papír věrně zachytil hlas. Není přesně známo, jakou měl tento záznamový prostředek kapacitu - zdá se, že něco přes jednu minutu. Papírové fonogramy bylo možno složit jako obyčejný arch dopisního papíru a poslat v obálce poštou. Fonograf byl ovšem poháněn hodinovým strojem. Je těžké určit, kdy se přístroje používalo. V románu je zmínka o smrti císařovny-vdovy Cch'-si. Tato žena ve skutečnosti zemřela roku 1908, přežila tedy Verna o tři roky. Román vyšel roku 1879, odehrává se tedy "někdy koncem století".
ČĺŇANOVY TRAMPOTY V ČĺNĚ
Zvukový záznam přečteného textu. Ve veřejné knihovně v Milliard City na STANDARD-ISLANDU, zvaném též Plovoucí OSTROV, měli "jistý počet" takových fonografických knih, například "Racinovu Faidru v podání pana Legouvé". Kromě knihovny byla dalším stánkem umění galérie; nejmodernější malíř zde vystavený byl Turner. Obrazy netrpěly povětřím, protože je kryly skleněné vitríny, z nichž byl vysát vzduch. "Impresionisté, futuristé a malíři úzkosti dosud nezaplavili toto muzeum" (*), ale bylo lze se nadíti, že ani Standard-Island neunikne "vpádu tohoto dekadentního moru".
PLOVOUCĺ OSTROV
Výrobek švýcarské firmy Sivan spojoval výhody chronometru a FONOGRAFU: na stisknutí tlačítka hodiny zřetelně "promluvily" a sdělily majiteli, kolik je hodin. Předvedeny prakticky, ohlásily čas "čtyři hodiny, třináct minut". Udávaly tedy čas s přesností na jednu minutu, přičemž nerozlišovaly číselně čas dopolední a odpolední. Běžně se jich užívalo na STANDARD-ISLANDU, zvaném též Plovoucí ostrov.
PLOVOUCĺ OSTROV
Kombinace telefonu a TELEFOTU (*), přičemž pod druhým názvem je třeba si představit cosi jako televizi. Za obrazovku slouží telefotické zrcadlo. S přístrojem se zachází tak, že účastník jej uvede v činnost a vzápětí se na telefotickém zrcadle objeví obraz volaného, aniž zřejmě volaný též musel svůj přístroj nějak uvést v činnost. Konkrétně to znamená, že pokud voláme někoho, kdo právě spí, spatříme ho spícího v posteli. Záleží pak na nás, zda volaného probudíme či nikoli.
VE XXIX. STOLETĺ (VČERA A ZĺTRA)
Neobyčejná fotografie poskytla důkaz v hrdelním procesu proti vrahům kapitána Harryho Gibsona, ubodaného 2. 12. 1885 na OSTROVĚ Keravara. Fotograf Hawkins, který těsně po nalezení mrtvoly pořídil dva snímky obličeje oběti, později zpracoval negativ pomocí nejmodernějších přístrojů a nejlepších přípravků. Při prozkoumání zvětšeniny lupou si syn zavražděného Nat Gibson všiml, že na fotografii je zřítelnicemi vidět sítnice mrtvého a na ní jsou zachyceni vrahové, Flig Balt a Vin Mod. Obraz byl zachován díky zvláštní látce, zvané sítnicový purpur. Fotografie na sítnici vedla k osvobození nespravedlivě obviněných bratří Kipů.
BRATŘI KIPOVÉ
Cizí termín, užívaný v některých překladech pro VÝBUŠNINU, kterou byl plněn VYNÁLEZ ZKÁZY - ROCHŮV BLESKOMET.
VYNÁLEZ ZKÁZY
France Ville, známé z některých překladů též jako Francouzské Město, bylo založeno doktorem Sarrasinem v severoamerickém Oregonu na 43o11'3'' severní šířky a 124o41'17'' západní délky. Práce na stavbě MĚSTA začaly v lednu 1972. Zúčastnilo se jich 20 000 dělníků pod vedením 500 mistrů. Město bylo budováno podle jednotně stanovených zásad: složeno byl výhradně z rodinných domků, ne vyšších než dvoupatrových. Průčelím byly domy vzdáleny deset metrů od ulice. Stavebním materiálem byly speciální duté cihly, střechy byly ploché, kryté asfaltem a chráněné zábradlím. Architektonickou i konstrukční zvláštností byly přízemní partie domů: byly klenuté, ze všech stran otevřené. K hlavním pilířům bylo volně připojeno vodovodní a kanalizační potrubí. Kuchyně a spižírny byly v posledním patře propojené se střechou. Koberce a tapety byly ve městě z hygienických důvodů zakázány. Ani malování stěn nebylo dovoleno: interiéry byly pokryty pestrými leštěnými cihlami jako stěny domů v Pompejích. Také užívání peřin, prošívaných pokrývek a polštářů bylo zakázáno. Povoleny byly záclony, ale jen z některých materiálů, které se snadno perou. V každém pokoji byla kamna, kouřovody však vedly pod zem, do speciálních filtrů, jež zbavovaly kouř sazí a vypouštěly ho do výše 35 metrů jako bezbarvý plyn. Podle amerického způsobu bylo užito roštového uspořádání města s pravoúhlými očíslovanými ulicemi a třídami. Četná další nařízení a zákazy naznačují, že v čele města stáli lidé posedlí myšlenkou hygieny. Úmrtnost dosáhla uspokojivého čísla jednoho a čtvrt procenta, avšak zpráva, že nedošlo k epidemiím s výjimkou epidemie bahenní zimnice, nepůsobí právě povzbudivě. Prosperita města dráždila Herr Schultze, vládce konkurenčního STAHLSTADTU, který si usmyslel je zničit výstřelem OBŘĺHO DĚLA. Poté, kdy Schultze zahynul při výbuchu PLYNOVÉHO GRANÁTU, doktor Sarrasin převzal do správy i Stahlstadt a učinil z něho průmyslový přívažek svého města.
OCELOVÉ MĚSTO
1. ledna 18** ve 2 hodiny ráno, 47 minut a 35 vteřin se Země srazila s kometou; rychlost Země činila 107 280 km/hod., komety 256 500 km/hod., úhel dopadu byl značně šikmý. Kometu objevil v zimě předcházejícího roku 18** francouzský astronom Palmyrin Rosette na improvizované astronomické observatoři na Baleárách. Je zajímavé, že většina evropských astronomů existenci tohoto kosmického tělesa popírala (*), protože žádný jiný astronom Gallii nespatřil. Koncem prosince roku 18** totiž vrstvy mlhy znemožňovaly astronomická pozorování, a jak se zdá, stejně nepříznivé pozorovací podmínky vládly i o dva roky později, kdy se dráha Gallie podruhé přiblížila oběžné dráze zemské (*,*).
Letopočet 18** lze poněkud zpřesnit. Rosette hovoří o Winneckeově kometě (*), objevené roku 1873, nezmiňuje se však o návratu Halleyovy komety k Zemi roku 1910, letopočet 18** je tudíž třeba vymezit těmito časovými hranicemi. Pozdější generální guvernér Gallie, francouzský kapitán Hector Servadac, narozený 19. 7. 18**, sloužil ke dni srážky Gallie se Zemí v armádě již 14 let, 3 měsíce a 5 dní (*), z toho 4 roky ve vojenských školách. Jeho osobní spis se však nezmiňuje o Servadakově účasti na válce prusko-francouzské v roce 1870.Buď tedy v té době v armádě ještě nebyl, anebo studoval na vojenské škole. Lze tedy letopočet 18** zpřesnit na 188*, nebo dokonce 189*. Opravňuje nás k tomu ještě jedna zmínka ze služebních záznamů kapitána Servadaka: dotyčný se zúčastnil súdánského a japonského tažení, tedy válek, o nichž v sedmdesátých (ale i pozdějších) letech neměl nikdo ponětí.
Obvod Gallie po srážce se Zemí, při níž kometa uchvátila část pozemského území v oblasti gibraltarského průlivu, činil 2 320 km, jak zjistila výzkumná plavba goelety Dobryna. Hmotu vypočítal Rosette; stanovil ji na 209 346 miliard tun. K výpočtu použil pérové váhy a čtyřiceti stříbrných pětifrankových mincí, které vážily na Zemi rovný jeden kilogram. Vzhledem k tomu, že majitel váhy Hakhabut přístroj zfalšoval, je nutné údaj o čtvrtinu snížit - činí tedy asi 150 bilionů tun.
Při katastrofě zůstalo na území odervaném od Země celkem šestatřicet lidí národnosti francouzské, anglické, španělské a ruské. Tito lidé si zprvu neuvědomovali, co se stalo. Nejdříve postřehli úbytek na váze: kapitánův pobočník Ben Zuf ke svému úžasu vyskočil do výše dvanácti metrů. Zuf se Servadakem si také brzy všimli, že se zkrátil cyklus den-noc na 6 hodin (*), že je zaměněn východ a západ a že voda vře při 66 oC, z čehož správně usoudili, že zřídla atmosféra a klesl tlak. Už na začátku svého pobytu na Gallii pozorovali Zemi a Měsíc, avšak domnívali se, že jde o jakousi neznámou planetu. Další důležité údaje získali až při výzkumné plavbě na Dobryně, kdy nalezli pohoří přehražující moře, jež stále ještě považovali za moře Středozemní. Gallie v první fázi letu minula v nebezpečné vzdálenosti Venuši (*), ale potom se začala od Slunce vzdalovat. Při průletu pásmem asteroidů k sobě přitáhla planetku Nerinu - došlo k tomu 10. 3. 18(8?)*. Nerina provázela Gallii při její pouti Sluneční soustavou déle než rok - opustila ji až 10. 11. následujícího roku při opětném průletu pásmem asteroidů.
Horniny na Gallii lze řadit do dvou skupin. K první patří ty, jež kometa odervala od zemského tělesa, k druhé náleží původní horniny komety. Jsou to skalnaté útvary, výrazné šestiboké krystaly (*) o značné hustotě (*), jak s radostí změřil Rosette. Trosečníci neměli naději na dlouhodobou kolonizaci nového světa, neboť jim zde chyběla orná půda. Živili se především zvířectvem, které na odervané pevnině zbylo. Další nebezpečí jim hrozilo, jakmile se Gallie začala vzdalovat od Slunce a klesala teplota. Zachránila je GEOTERMÁLNĺ ENERGIE.
Moře na Gallii zamrzlo v souvislosti s neobvyklou teorií o ZAMRZÁNĺ PŘI BEZVĚTŘĺ. Led byl zcela hladký (*) a umožňoval zimní sporty, zejména bruslení a jízdu na plachetních saních. Navzdory katastrofální situaci, v níž se trosečníci ocitli, pokračovaly i na Gallii mocenské spory obvyklé na Zemi. Francouzští i angličtí důstojníci se považovali za plnomocné představitele svých vlád. Předmětem jejich zájmu byl španělský ostrov Ceuta, o němž usoudili, že se ocitl na seznamu volných území. Kapitán Servadac se tudíž pokusil Ceuty zmocnit (*), avšak odešel, jak přišel, - ukázalo se totiž, že ostrov už zabral ve prospěch vlády anglický major Oliphant (*), a zřídil zde dokonce i optický telegraf, jímž udržoval spojení se základnou na Gibraltaru (*), zvláště pak proto, aby se svým nadřízeným, plukovníkem Murphym, mohl hrát šachy. Kometa Gallia se Slunci vzdálila nejvíce po déle než roční pouti vesmírem, 15. 1. 18(8?)*. Od toho okamžiku se začala vracet k Zemi. Rychlost jejího letu byla ve vzdálených oblastech nízká (dráhu Jupitera protnula Gallia až počátkem června), postupně však vzrůstala. Začátkem listopadu ukázaly upřesněné Rosettovy výpočty, že dojde k novému střetu - přesně dva roky po tom prvním, opět prvního ledna. Ruský poručík Prokop navrhl KOSMICKOU CESTU v balónu. Návrh byl schválen a trosečníci zhotovili montgolfiéru z plachet lodi Dobryna. 15. 12. došlo k zemětřesení; Gallia se částečně rozpadla a ztratila úlomek, na němž pravděpodobně zahynuli Angličané z Ceuty a z Gibraltaru. Ke kontaktu atmosfér Gallie a Země došlo 1. 1. ve 2 hodiny, 47 minut ráno. Balón přistál dva kilometry od Mostaganemu v Alžírsku. S výjimkou Angličanů nikdo nedošel úhony, leda finanční (Hakhabut) nebo profesionální (Rosette). Rosettovi kolegové - hvězdáři totiž neuvěřili jeho zprávě o kometě. Není však známo, jak vysvětlovali zmizení Gibraltaru, Ceuty a dalších částí zemského povrchu ze středomořské oblasti, jež Gallia navždy odnesla s sebou.
NA KOMETĚ
Někdejší jenský profesor Schultze vymyslel četné vynálezy, zejména ZBRANĚ, jako bylo OBŘĺ DĚLO, PLYNOVÝ GRANÁT a SYMETRICKÉ NÁBOJE, avšak jeden z jeho vynálezů sloužil účelům naveskrze humánním, třebaže bezprostřední užitek z něho měl jenom on sám: teplem zemských hlubin, přiváděným ocelovými trubkami na povrch, zřídil uprostřed Ocelového města botanickou zahradu plnou tropické vegetace. Je to první známý případ praktického využití geotermální energie.
OCELOVÉ MĚSTO
Významněji využili geotermální energie trosečníci, kteří uvázli na povrchu komety GALLIA. Uchýlili se totiž do JESKYNĚ vyhřívané lávou sopky (o níž není zcela jasno, zda na kometě už původně byla, anebo na ni byla přenesena ze Země; v druhém případě by však bylo záhadou, odkud - rozhodně to nebyl ani Vesuv, ani Etna - a jiné činné sopky ve středomořské oblasti nejsou). Horké lávy se naučili využívat, a jejího tepla dokonce používali k vytápění SPORÁKU.
NA KOMETĚ
Vzducholoď Go Ahead, zvaná v některých překladech VPŘED, vznikla na objednávku filadelfského Weldonova klubu, jemuž předsedal strýc Prudent. Tento LÉTAJĺCĺ STROJ měl protáhlý tvar, v gondole byly elektrické stroje, zřejmě včetně DYNAMOELEKTRICKÉHO STROJE, pohánějící vrtuli na přídi a zádi. Bylo zde i místo pro tři muže posádky, Harryho Tindera, strýce Prudenta a Phila Evanse (* - *). Objem vzducholodi byl čtyřicet tisíc metrů krychlových. Dostup činil 5 000 metrů. Po dosažení další tisícovky obal nevydržel tlak rozpínajícího se vodíku a praskl. Posádka byla zachráněna inženýrem Roburem a přestoupila na jeho LETADLO ALBATROS.
ROBUR DOBYVATEL
Hora v řetězu Blue Ridge v Apalačském pohoří, v západní části amerického státu Severní Karolína. Je dobře viditelná z osady Morgantonu a též z vesnice Pleasant Gardenu. Vypadá jako veliký horský kotel. Někdy po roce 1902 z kotlovitého vrcholu Great Eyry stoupaly páry, unášející popel a saze. Za noci odtud zářilo sinavé světlo a ozýval se hukot. To byly známky činnosti inženýra Robura, který zde v JESKYNI likvidoval své LETADLO ALBATROS a stavěl nový stroj POSTRACH, zvaný též EPOUVANTA (*-*, *).
PÁN SVĚTA
Hars-Iten-Schu neboli Říše čtyř moří je omývána na severu mořem Tubélonským, na jihu Ehonským, na východě Sponským a na západě Méronským. Je to jediný kontinent v budoucnosti planety Země. Rozkládá se mezi 4o východní délky a 72o západní délky a 54o severní šířky a 55o jižní šířky. Tato pevnina vyvstala z vod světového oceánu poté, kdy se v noci z 24. na 25. 5. 2*** potopily do moře všechny doposud známé kontinenty i s veškerým obyvatelstvem. Katastrofu přežila jen posádka a cestující lodi Virginia. Tito nešťastníci se po vylodění na nové pevnině marně pokoušeli udržet alespoň vzpomínku na civilizaci: upadli do barbarství a nastala éra Maharat-Iten-Schu (*), Země čtyř moří. Osm tisíc let jejího trvání je možné rozdělit na čtyři období, z nichž teprve druhé lze charakterizovat jako historické. Třetí období trvalo šest let; po dvou stech letech čtvrtého období byly nalezeny památky na dobu před osudnou nocí v květnu roku 2***.
VĚČNÝ ADAM (VĚČNÝ ADAM)
Sopka, jejíž doposud činný kráter leží přesně na SEVERNĺM PÓLU. Najdeme ji na KRÁLOVNINĚ OSTROVĚ, ve skutečnosti ostrůvku sopečného původu. Královnin OSTROV i Hatterasovou horu objevila nevelká výprava vedená anglickým kapitánem Hatterasem 11. 7. 1861. Vzhledem k tomu, že geometrický průsečík poledníků leží v jícnu sopky, Hatteras do kráteru skočil, aby stanul přesně na pólu. Tento neuvážený čin přežil, avšak strašný zážitek ho zbavil rozumu. Po návratu do Anglie ho umístili do ústavu pro duševně choré, v němž konal procházky pokud možno severním směrem.
DOBRODRUŽSTVĺ KAPITÁNA HATTERASE
Podle tvrzení starořímského spisovatele Plinia Staršího (23 - 79 n.l.) leží na dně moře v oblasti Gibraltarské úžiny zbytky velkolepého chrámu, zasvěceného Héraklovi. Profesor Aronnax spatřil tento chrám z okna NAUTILU při plavbě do Atlantského oceánu.
DVACET TISĺC MIL POD MOŘEM
Doktor Nathaniel Faithburn se nechá 25. 7. 2789 zmrazit na minus 172 stupňů. Potomkům zanechá přesné pokyny, jak ho přimět opět k životu. Oživovací operace bude přenášena FONOTELEFOTEM do celého světa. Po otevření rakve lékaři vyjmou tělo podobné mumii. Všechny oživovací pokusy včetně vstříknutí Brown-Séquardova elixíru však selžou. Benett z nepodařeného pokusu usoudí, že vynález bude nutno ještě "poněkud vylepšit".
V XXIX. STOLETĺ (VĚČNÝ ADAM)
Z hliníku, tohoto "kovu budoucnosti", nebyla vyrobena jen MĚSĺČNĺ STŘELA; stavěly se z něho i domy Milliard-City na STANDARD-ISLANDU, zvaném též Plovoucí OSTROV. Některé dosahovaly až do výše dvaceti sedmi pater (44). Za výhodu tohoto stavebního materiálu inženýři nepovažovali jen jeho nízkou váhu, ale i odolnost proti korozi. Stavby nejčastěji vznikaly spojením hliníkové kostry se SKLENĚNÝMI CIHLAMI ve prospěch lepšího ŽIVOTNĺHO STYLU.
PLOVOUCĺ OSTROV
Byla vybudována na účet amerického Gun-Clubu v souvislosti se stavbou DĚLA KOLUMBIADY a MĚSĺČNĺ STŘELY nákladem čtyř set tisíc dolarů, sumy v roce 1866 vskutku astronomické. Potřebnými výpočty a konstrukcí byla pověřena cambridgeská hvězdárna 20. 10. 1866. Srdcem nové hvězdárny byl zrcadlový teleskop čili reflektor; tubus měl 80 stop (cca 26 metrů) dlouhý a průměr zrcadla byl 16 stop (cca 4,8 metru); zkonstruován byl podle principů stanovených Herschelem. Hvězdárna byla postavena na vrcholu LongÝs Peaku, jednoho z nejvyšších bodů Skalistých hor v missourské oblasti. Práce trvaly rok (*) a byly charakterizovány jako "velmi obtížné".
Fantastičnost lépe posoudíme srovnáním se skutečnými přístroji té doby. Do roku 1908, kdy byl zhotoven reflektor o průměru zrcadla 152 cm, byl za největší považován reflektor Yerkesovy observatoře o průměru zrcadla 61 cm. Další rekord padl roku 1917 dokončením zrcadlového dalekohledu na Mount Wilson - zrcadlo mělo průměr 254 cm. Až vynález zvláštního skla, pyresu, umožnil v roce 1934 odlít pětimetrové zrcadlo - teprve tehdy se technika přiblížil parametrům observatoře na LongÝs Peaku! Vernem popsaný přístroj umožnil hvězdářům rozložit Krabí mlhovinu (*), jeden z nejzajímavějších objektů známého vesmíru.
SE ZEMĚ NA MĚSĺC