Norimberk
Na následující poradě
konané na palubě Nimitzu byla akce
Düsseldorf vyhodnocena jako vysoce úspěšná. Podařilo se nám
odvézt dvaadvacet tisíc německých civilistů za cenu osmnácti
mrtvých Američanů. Na straně Wehrmachtu byly ztráty nejspíše
vyšší, ale neměli jsme dost věrohodné údaje o počtu mrtvých.
Admirál Thompson bilanci akce označil za celkem přijatelnou
a vyslovil naději, že splníme úkol během jediného měsíce.
Nejvíce mrtvých na naší straně
měla na svědomí zpočátku
zuřivá obrana Hitlerjugend, ale klukům to nikdo nevyčítal.
Američané přiznali, že za to může jejich fanatický velitel,
který by je raději obětoval, než by se s nimi vrátil na Zem.
Kolik takových fanatiků bylo i mezi zachráněnými? O tom jsme
nic nevěděli, jen se dalo předpokládat, že jich bude hodně.
V Düsseldorfu zůstali muži
posádky Wehrmachtu. Také oni
měli svého velitele, který na žádné vyjednávání o kapitulaci
nepřistoupil. Nakonec bylo rozhodnuto ponechat Wehrmacht na
pokoji. Buď se Němci přece jen umoudří, nebo budou ponecháni
na pospas hlavonožcům.
America s Němci měla odplout
propustí do Atlantiku a pak
zamířit ke břehům Spojených států. Bylo zřejmé, že přeplavby
mezi zdejším světem a Zemí se budou opakovat častěji. Museli
jsme vytvořit dispečerskou službu v podobě motorového člunu,
který v Atlantiku neustále sledoval modré světélko propusti,
udržované hlavonožci. Slíbili nám na požádání stvořit velkou
propust, kdykoliv bude připravena další loď.
Ukázalo se, že bude nutné
zahrnout do úvah vliv Měsíce.
V tomto světě byl příliv a odliv vytvářen pouze sluncem, byl
proto stále stejný, zatímco na Zemi se vliv Slunce přičítá
nebo odčítá se silnějším vlivem mnohem bližšího Měsíce. Ten
zde chyběl. Dal se zjistit, ale prakticky se neprojevoval.
Mohlo by se pak stát, že hladiny moří nebudou stejně vysoko
a otevřenou propustí bude voda z našeho Atlantiku proudit do
zdejšího Severního oceánu, nebo naopak. Nešlo pochopitelně
o vodu, ale především o ryby a jiné mořské živočichy.
Když jsem hlavonožcům sdělil
obavy z možných následků,
šli se nejprve poradit, ale nakonec vyhlásili, že asi nebude
vadit, když se nějaké živočišné druhy dostanou propustí na
druhou stranu a obohatí rozmanitost živočišné říše na obou
stranách propustí.
Z Atlantiku brzy připlula
další osobní loď. Tentokrát to
byla luxusní francouzská loď France - znamenalo to, že se do
akce zapojily i další státy světa. Na její palubě bylo navíc
uloženo osm stíhaček Bundeswehru a spíše symbolická jednotka
výsadkářů. Všichni měli podléhat admirálu Thompsonovi. Smysl
jejich přítomnosti byl ukázat Čtvrté Říši, že proti ní stojí
kromě zbytku starého světa i krajané Němci. Vymysleli to na
Zemi a byl to velice dobrý nápad.
Dalším městem měla být Jena.
Menší město, sotva patnáct
tisíc lidí, jenže s významnými továrnami, zejména muničními.
Ztráta muničních továren by neměla hrát velkou roli, protože
Wehrmacht byl jistě dobře předzásobený, ale psychologicky by
to mohlo působit. Nejdůležitější bylo, že se Jena nacházela
stejně jako Düsseldorf poměrně blízko od Hamburku a nečekali
jsme proto žádné potíže s transportem.
Ukázalo se, že menší Jena bude
perným oříškem...
*****
Jednou z moderních zbraní
jsou výsadkáři.
Američtí byli vysazeni
helikoptérami do lesů nedaleko od
německých měst, kde si našli vhodné místo a pozorovali. Nic
víc se od nich nečekalo. Své poznatky neustále vysílali do
štábů v Hamburku a na Nimitzi. Americké digitální vysílačky
byly pro Němce nerozluštitelné - jednak pracovaly na vyšších
frekvencích než staromódní germánské, jednak byly digitálně
zašifrované. Kdyby je Němci zachytili, uslyšeli by jen cosi
jako bílý šum, ale Němci očividně nezachycovali nic, protože
se vůbec nesnažili po našich výsadkářích pátrat.
Naši výsadkáři byli
v lesích, kam se voják Wehrmachtu za
žádnou cenu neodvážil, bezpeční jako v městském lesoparku.
Hlavonožci, hlavní nebezpečí lesů, dodržovali příměří.
Díky tomu jsme věděli spoustu
důležitých lokací ve městě
ještě před zahájením útoku. Věděli jsme, kde jsou kasárna,
po zkušenostech z Düsseldorfu jsme si dali zjistit umístění
Domu Hitlerjugend. Ukázalo se, že ani to nestačilo.
Navzdory objednané průtrži
mračen se obránce nepodařilo
tak dokonale překvapit jako v Düsseldorfu. Němci se poučili.
Vojáci Wehrmachtu byli rozptýlení po městě a z jednoduchého
odvážení civilistů se stal málem horror. Za každým rohem, ve
sklepích i na střechách byli ukrytí němečtí vojáci o jejichž
odhodlání svědčilo, že používali nedovolených střel dum-dum.
Jakmile jsme to zjistili,
nastala krátká porada velitelů
jednotlivých oddílů.
»Máme dvě možnosti,« uvažoval
admirál Thompson, který se
naší porady účastnil na dálku. »Buďto začneme s nemilosrdnou
vyčišťovací operací, která přinese velikou zkázu nejen mezi
vojáky Wehrmachtu, ale i civilistům. Nebo se můžeme okamžitě
stáhnout a zkusit to jindy. Proti Wehrmachtu máme výhodu ve
větší pohyblivosti. Jak vidíte obě možnosti?«
Potvrdili jsme jeho odhad.
»Dobrá, uděláme to jinak. Dejte
vojákům rozkaz stáhnout
se a vyklidit Jenu. Posílím vás dalšími helikoptérami, pošlu
vám nějakou letku navíc a vyrazíte přímo na Norimberk.«
Vojáci se začali ukázněně
stahovat a za pomoci obrněných
transportérů spořádaně opustili město, doprovázeni vítězným
jásáním Němců. Naše odposlechová služba zaznamenala nadšená
hlášení do Vůdcova hlavního stanu v Berlíně a náš ústup byl
brzy pyšně komentován i v německém rozhlase.
Naši výsadkáři stačili na mnoha
místech města namontovat
skryté, dálkově ovládané kamery. Příště budeme mít o výhodu
více. Teď jsme se ale zaměřili na shromáždění vojsk a přesun
přes pouhých třicet kilometrů k dalšímu městu - Norimberku.
V Norimberku nebyli Němci
rozprostření po celém městě,
jako v Jeně. Neměli jsme z časových důvodů možnost objednat
si u hlavonožců umělý liják. Ovládání počasí prostě nemůže
být záležitost z hodiny na hodinu, ale možná právě to Němce
trochu ukolébalo.
Velení se rozhodlo vyzkoušet
jinou taktiku.
Vrtulníky ve městě vysadily
několik jednotek výsadkářů
tak, aby vzaly do křížové palby německá kasárna. Účelem bylo
nedovolit Wehrmachtu rozptýlit se po městě, jako se Němcům
podařilo v Jeně. Až potom měla další vlna letadel rozbořit
na několika místech vnější betonové hradby města a zahájit
jeho obsazování proudy vojáků.
Situace se však vyvinula úplně
jinak.
Mezi vojáky, kteří obklíčili
šedivé kasárny Wehrmachtu,
byli tentokrát Němci z Bundeswehru. Podařil se jim husarský
kousek. Vyžádali si příměří a během jednání přesvědčili své
soukmenovce, že bude pro všechny podstatně výhodnější, když
se vzdají.
»Celý svět pracuje na tom,
abyste se mohli čestně vrátit
do staré vlasti,« přesvědčoval major Bundeswehru Kurt Mittel
generála Alfréda Schmidkeho, velitele posádky Norimberk.
Sliboval Němcům hory doly
a na druhé straně jim barvitě
líčil jejich chmurnou perspektivu, pokud budou klást odpor.
Oznámil jim, že jejich stará vlast na Zemi se za své krajany
postavila, ale pouze pod podmínkou, že se podřídí. Existence
silného, bohatého Německa na Zemi a deklarovaná ochota jeho
vlády přijmout nazpět krajany byly nejdůležitějším momentem
tohoto jednání. Situace byla jednodušší, že generál Schmidke
neměl na Zemi žádné hříchy. Sem se dostal jako šestnáctiletý
příslušník Hitlerjugend a generálskou hodnost získal až tady
při akcích proti hlavonožcům, takže návrat na Zem byl pro
něho mnohem lákavější, než pro staré aktivní vojáky.
Ačkoli německým výsadkářům velel
pouze major, převzal od
generála Wehrmachtu velení a na znamení respektu mu dokonce
dovolil ponechat si osobní zbraň. Toto gesto ocenili jedině
Němci, ale bylo také velmi účinné.
Pro nás to znamenalo něco
neuvěřitelného.
Město Norimberk se nám nejenže
nepostavilo na odpor, ale
vojáci Wehrmachtu se zapojili pomocnou rukou i svými vozidly
do stěhování civilního obyvatelstva. Civilisté nebyli do aut
vyháněni, ale stěhovali se sami, někteří odjížděli vlastními
auty. Nemuseli opouštět domovy s holýma rukama, ale brali si
s sebou alespoň nejnutnější majetek. Podmínkou bylo, aby se
transport uskutečnil co nejrychleji.
Upřímně řečeno, ani Němci nejsou
fanatické stroje bez
nervů. Jakmile se rozneslo, že je možnost výběru pouze mezi
návratem na Zem a osudem Lipska, Essenu a dalších zničených
měst, nikdo nepomyslel na odpor a všichni spěchali, aby byli
co nejdřív v Hamburku a na lodi France.
Norimberk byl proto
nejjednodušší záležitostí celé této
kampaně. Záležitostí, která se už nikdy neměla opakovat.
*****