amber.zine futura sci-tech
sci-fi kultura mimo
amber.zine
futura
sci-tech
sci-fi
kultura
mimo
amber
interakce
historie
crew
ego
BTW

Armabeton 2
[21/25]
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [tisk]

Doctor H & Zikfryd


     Startu kosmické lodi z Francouzské Guyany se účastnil i sám prezident. Je krásný a jasný mrazivý den. Přítomní diváci se třesou zimou. Prezident skřípe zuby. Předstartovní přípravy vrcholí. Jsou zapáleny raketové motory. Z trysek se valí plameny, které se mohutnou silou opírají do betonové rampy. Raketa je zahalena do oblaků dýmu. Tah motorů sílí a ztichlou krajinou se rozléhá jejich mocný řev. Pomocné konstrukce se odklápějí. Z odklápěné věže něco vypadává a letí to směrem k trupu vesmírného plavidla. Je to kladivo, které zde zapomněl jeden z techniků, když seřizoval naváděcí systém. Kladivo dopadá na stěnu rakety. Kov zkřehlý okolním mrazem nevydrží náraz. Ocelová palice proráží díru o velikosti fotbalového míče. Z obrovské tuby začíná vytékat lepidlo. V té chvíli hlavní pilot přitáhne startovací páku a dává motorům plný tah. Vyteklé lepidlo na vzduchu okamžitě zasychá. Je to kvalitní lepidlo. Francouzi můžou být hrdí. Raketa stojí dva metry nad povrchem a nemůže se pohnout. Ani plný výkon ji nedokáže odlepit od země. Palivo se rychle vyčerpává a motory pomalu zhasínají. Stejně tak pohasínají naděje na záchranu planety. Všichni jsou rozčarováni, jen firma LePik je spokojena. Tak skvělou reklamu nečekali. Ale ani tento reklamní úspěch nedokázal zachránit firmu od krachu. Na zpustošené planetě není nikdo, kdo by potřeboval dokonalé lepidlo. Lidé jsou šťastni, když se jim občas podaří zalepit prázdný žaludek. Také kosmonauti se radují, neboť dodatečné výpočty prokázaly, že štít raketoplánu by nevydržel průlet prachem znečištěnou atmosférou. Nehoda jim zachránila život.
     Další pokus o záchranu vyšel trochu nečekaně od elitního výzkumného střediska Oswalda Sykory. Většina obyvatel planety Sykorovův tým již dávno odepsala, někteří s výhodou použili zrychlené odepisování, zatímco jiní nad vědátory pouze zlomili hůl. Přesto všechno se Rakušan nevzdával. Vyhecoval své svěřence k nebývalé aktivitě. Nebylo to tak těžké. Stačilo jen vědce zavést k oknu a ukázat jim dav nespokojenců před ústavem. Pohled na vidle a zamračené pohledy hladových pozemšťanů vyburcoval výzkumníky k dosud nevídané aktivitě. V hodině dvanácté přišli se zajímavým projektem. Když ani po několika měsících nebyli schopni přijít na smysl Kruegrových slov, odhodlali se opustit tuto slepou cestu a pokusili se navrhnout vlastní řešení. Tato nová strategie se ukázala jako velice perspektivní. Brzy totiž v jejich hlavách vznikl nevšední a originální projekt. Základem všeho se stal efekt statické elektřiny, která drží prach na všech nabitých předmětech, což vám jistě potvrdí každá hospodyně. Zkuste si odstranit prach z televizní obrazovky a uvidíte, že dostanete pořádnou ránu. Na tomto fyzikálním principu byl navržen elektrostatický lapač nečistot. Během krátké doby byl sestaven zmenšený prototyp. K ověřovacímu pokusu se dostavil i sám Sykora, obával se totiž neúspěchu. Vzhledem k napjatému veřejnému mínění si nemohl žádné fiasko dovolit, a tak na vše osobně dohlížel. Nelze se mu divit, vždyť již bylo vynaloženo mnoho úsilí a provedeno moře experimentů a přesto každý pokus skončil bez úspěchu. Případná prohra ohrožovala úplně všechny. Nejen, že hrozilo lynčování vědců, ale dovršil by se i rozpad civilizace a po ní by nastal neodvratný konec lidské rasy. Stagnace a rozklad společnosti postoupily již tak daleko, že jen úspěch mohl demoralizované lidstvo znovu postavit na nohy. Ale pokus dopadl výborně a obavy byly na okamžik zaplašeny. V temném koutku Sykorovy duše zaplála malinká jiskřička naděje.
     "Snad to dokážeme i bez Willíka. Nic jiného nám stejně nezbývá," šeptal v duchu sám sobě. Vzpomínka na brusiče opět zvýšila jeho nedůvěru v šťastný konec. Může někdo jiný zachránit planetu? Leč nebyl čas na plané úvahy, ale byl čas činů a Sykora se činů nebál. Okamžitě nařídil postavit přístroj v plné velikosti. Realizace nebyla vůbec snadná. Jen těžko se sháněly součástky potřebné k zhotovení obřího lapače nečistot. Většina továren zkrachovala a dopravní systém již dávno zkolaboval úplně. Naštěstí Sykorův tým disponoval letkou vrtulníků a jedním těžkým tahačem. Vybrané továrny zmobilizovaly své poslední síly a pustily se do výroby. Na kopci za městem pomalu rostla ocelová konstrukce. Na vrchol ocelové věže byla umístěna gigantická polokoule. Trochu to připomínalo Eiffelovku s kloboukem. V podstatě se jednalo o kolosální van de Graaffův generátor. Byl to největší elektrostatický zdroj jaký byl kdy zkonstruován. Stavba, vzhledem k obtížným podmínkám, postupovala docela rychle, přesto se všem zdála nekonečná. Nakonec se dočkali.
     Ocelový kolos byl dokončen a spuštěn. Obří kulovitá elektroda se začala nabíjet. Polokoule byla nabita úžasným napětím. Prach se pomalu začal stahovat k elektrodě. Náhle došlo k neočekávanému výboji. Keramický kondenzátor H90 nevydržel enormní napětí. Během výboje se uvolnila všechna naakumulovaná energie. Bylo jí tolik, že to zvedlo vlasy lidem v okruhu 300km. Příznivci hnutí punk byli touto skutečností zcela znechuceni, neboť ztratili punc originality. Trvalo několik dní, než vlasy lidem opět slehly.
     Mohlo by se zdát, že tento neúspěch vědce odradí, ale opak byl pravdou. Pečlivě zabarikádovali dveře ústavu a podporováni Sykorou, vrhli se do práce s ještě větším elánem. Všichni byli přesvědčeni, že jsou na správné cestě k záchraně. Jenom musí přístroj řádně fungovat. Brzy byla nalezena a přepracována slabá místa. Znovu byl kolos uveden do provozu. Stalo se něco neuvěřitelného, přístroj fungoval. Prach byl mocně přitahován na povrch polokoule. Jak čas ubíhal, vrstva prachu rostla. Do přihlížejících se vlila nová vlna naděje. Někteří začali oslavovat záchranu planety. Bohužel se ukázalo, že to bylo poněkud předčasné. Polokoule generátoru se obalila příliš silnou vrstvou prachu a elektrostatické pole přestalo fungovat. Technici ihned přistoupili k odstranění nanesené vrstvy, bohužel se ukázalo, že to nebude jednoduché. Elektrostatický náboj přitáhl špínu tak silně, že nešla odstranit. Marně dělníci zkoušeli sekáče, majzlíky a brusky. Nepomohl ani laser. Špína byla úplně zažraná. Ani nový Ariel s dvojitou silou citrónu nic nezmohl. A tu, v minutě poslední, přišel kdosi s nápadem odstranit prach opačným elektrickým nábojem. Všem se nápad nesmírně zalíbil. Jen Oswald Sykora začal mít neblahé tušení. Tak silnou předtuchu už léta nezažil. Naposledy měl podobný pocit jako malý kluk chvilku před tím, než rozlil lahvičku inkoustu. Vybičován neblahým pocitem, Sykora vykřikl:
     
amber.zine futura sci-tech sci-fi kultura mimo

Amber Crew