Toto je text mé přednášky pro semiář Softmoderna - 
Literatura na Internetu, který se konal 19.-20.11. 1998 v Goethově Institutu, 
Praha 
Komerční a nekomerční magazíny - pokus o jejich definování
Kdybych chtěl 
tuto přednášku odbýt jednou větou, řekl bych, že cílem autorů komerčních 
magazínů je vydělávat peníze, zatímco cílem autorů nekomerčních magazínů je - 
dobře se bavit. 
Tak jednoduché to samozřejmě není. 
Abychom mohli diskutovat o elektronických magazínech, musíme nejprve vymezit 
některé pojmy. 
Předně, e-magazínem rozumím periodicky aktualizované 
elektronické médium, buď na bázi WWW, nebo distribuované emailem. Nebudou mě 
zajímat WWW servery papírových periodik, které slouží spíše jako archivy článků 
jednotlivých vydání, nebudu si všímat ani serverů se statickým obsahem tedy 
firemních stránek a stránek institucí), ani vyhledávacích a jiných webovských 
služeb. 
Dále je třeba si uvědomit, že neexistuje ostrá hranice mezi "komerčním" a 
"nekomerčním" magazínem - ve světle mého předchozího tvrzení o cílech autorů 
magazínů by se to dalo parafrázovat asi takto: autoři nekomerčních magazínů musí 
být z něčeho živi a autory komerčních magazínů musí jejich práce alespoň trochu 
bavit. Navíc, řada úspěšných komerčních magazínů vznikla pro zábavu a potěšení 
redaktorů a prošla vývojem od nekomerčního ke komerčnímu - příkladem budiž i náš 
nejúspěšnější ryze internetovský WWW deník Neviditelný Pes Ondřeje Neffa. 
"Komerčnost" (coby vlastnost) magazínu tedy není nějakou striktně vymezenou 
kategorií, ale spíše jeho fuzzy rozvolněnou vlastností, každý magazín je 
do jisté míry komerční a zároveň nekomerční. 
Budu se dále zabývat spíše tou nekomerční stránkou magazínu, protože je, inu, 
... mnohem zajímavější. 
Fanziny - zvláštní forma kolektivní exhibice
Elektronický magazín se 
svým čtenářům navenek prezentuje určitou formou. Důležitá je samozřejmě 
technická podoba, grafické provedení (v případě WWW), nebo způsob distribuce (v 
případě newsletters zasílaných emailem). Na každém magazínu nás ale bude, daleko 
více než jeho forma, zajímat "proces" jeho vzniku a provozu, tedy to, co se děje 
v zákulisí redakce a co může jeho pravidelný čtenář pouze tušit. 
Naprostá většina nekomerčních magazínů, které v Čechách vznikaly počátkem 
devadesátých let, měla zpočátku recesistní tvar. Jeho tvůrci byli často PhD 
studenti (doktorandi), protože ti měli přístup k Internetu, ke všem potřebným 
technologiím a serverům a věnovali volný čas a notnou porci kreativity svému 
koníčku. Nejinak vznikl i AmberZine - v dejvické laboratoři, díky pochopení 
pracovníků FEL ČVUT.
Dnes již je konektivita dostupná prakticky komukoliv a 
není ani problém získat zdarma webovský prostor. Množství těch, kteří zakládají 
vlastní magazín, se tedy zvětšil, jejich primární motivace je ale stejná. Chtějí 
vykřičet své poselství do světa, který je tu přeci od toho, aby je vyslyšel, 
ocenil hloubku jejich myšlenek a břitkost postřehů.
Komunita fanoušků 
literatury SF a Fantasy má pro tento druh literární exhibice jednu výstižnou 
nálepku - "fanzin". Označují se jím na vlastní náklady tištěné a distribuované 
bulletiny, mnohdy s nízkou kvalitou obsahu, malým okruhem čtenářů a s jepičím 
životem. Pro tuto přednášku si termín "fanzin" vypůjčím, budu jím označovat 
elektronický magazín vzniklý spontánně, za účelem zmapování nového a z počátku 
vzrušujícího média. 
Mluví se o tom, že literatura na webu je povrchní. Pojďme se tedy zaměřit na 
to, co se skrývá za onou "oponou" hypertextové tváře fanzinu, všimněme si 
procesů, na jejichž konci se fanzin, jako výsledný produkt na internetu, 
nachází. 
Počáteční nadšení zápal pro věc většinou rychle vyprchá, jakmile se tvůrce 
seznámí se statistikou návštěvnosti svého serveru. Jakmile autor projektu 
zjistí, že svými silami nestačí sám na periodické vydávání, začne se logicky 
shánět nejen po publikovatelných materiálech, ale hlavně po spolupracovnících. 
Jeho úloha se začíná zvolna přesouvat z role tvůrce a lopotného technického 
redaktora do role koordinátora a mluvčího redakce.